ČerF

POZOR ZMĚNA!

2009-04-03T22:49:00.003+02:00

Už jsem Vás o tom několikrát ve zmínkách informoval a teď to přišlo:) Mám nové stránky, kam se přeune tento blog. Jsou na nich rozdělené sekce, takže kromě standartních článků ve sloupci, podle toho, jak je přidávám, můžete články číst ještě i v jednotlivých sekcích. Je to tedy přehlednější. Přibyla také sekce fotogalrie, kde se začnou objevovat fotografie z cest apod. Kromě toho má každý článek vlastní přehlednou fotogalerii. Snad se Vám nové stránky budou líbit a budou mít stejnou návštěvnost, jako tyto. Děkuji Vám za přízeň a těším se na Vás na http://www.frantisekcerveny.cz/ .

Vláčky v Hamburku

2009-03-26T08:09:00.003+01:00

Když jsem byl na základní škole, tak jsem pořád chtěl něco stavět, vyrábět a podobně. Nejvíc mě bavily papírové modely a hrozně mě lákalo modelářství. Vždycky jsem si přál mít doma obrovské kolejiště, pro které bych si vyrobil každý baráček, most a vymodeloval celou krajinu. Tehdy jsem ale nebyl ještě tak technicky zdatný ani vybavený a tak to byl spíš jenom sen malého kluka. Dnes mě ale potěšila informace v Lidových novinách, která představuje vláčkový projekt gigantických rozměrů, který je nainstalovaný v Hamburku. Můžete na něm najít části Německa, Švýcarska, Rakouska, Skandinávie a Ameriky. V blízké budoucnosti by měly být přistavěny i části s Francií a Itálií. Na modelu najdete kromě jezdících vláčků například i plující lodě, jezdící automobily, nad hlavami Vám přelétávají letadla, vznášejí se horkovzdušné balóny a spousta dalších a dalších neuvěřitelných věcí. Celá stavba zatím dle informací na stránkách muzea (zde v angličtině) zabrala přes 500.000 stavebních hodin. Tenhle rok bych se chtěl na model do hamburku zajet podívat. Tady najdete 4 minutové video, které Vás snad taky naláká:)

Politická ostuda

2009-03-25T07:41:00.003+01:00

foto: www.ptakoviny-cb.cz

Celý den jsem neměl čas si přečíst noviny ani zprávy na internetu, a tak mi uniklo, že se bude jednat o důvěře Topolánkově vládě. O to víc mě překvapila večerní informace, že jí byla vyslovena nedůvěra. To považuji za ostudu hlavně z toho důvodu, že se tak stalo během našeho předsednictví v EU a o to víc si myslím pár nehezkých věcí o tom nesympatickém a příliš sebevědomém chlapíkovi v čele druhé nejsilnější strany u nás. Nejsem nijak radikálně pravicový, ale ani levicový volič. Vlastně bych se ještě před několika dny nedokázal pořádně rozhodnout koho volit. ČSSD rozhodně ne, protože ta mi posldení dobou připadá víc červená než oranžová a mám pocit, že se velice ráda bratříčkuje s komunisty, které rozhodně podporovat nechci. Pak už tu snad je jen DS, ale to je snad ještě větší sebranka a navíc mi svým vystupováním silně připomíná jisté organizace v Německu na konci třicátých let. Tahle událost mě tedy přesvědčila o tom, že nemůžu opět volit jinou stranu, než pravici. Je to ostuda!!!

Rybářka

2009-03-21T18:25:00.003+01:00

Janička mi minulý víkend poslala textovku, ve které se mě ptala, jestli bych pro ni neměl taky nějaký prut, že by se mnou chodila na ryby:) To mi samozřejmě udělalo radost a tak jsem jí jeden hned navázal:) A dneska se jí podařilo ulovit její první plotičku na rybníčku!

Snad jí to bude bavit:) Učí se teď různé techniky nahazování a zatím se u toho ani nevzteká:)

První jarní den mezi včelami

2009-03-21T18:10:00.005+01:00

Dneska jsem se s Mírou byli podívat, jak přezimovaly včely:) Bylo štěstí, že na první jarní den se udělalo tak krásné počasí a včely začaly vylétávat, takže jsme je nijak moc nerušili. V téhle době se totiž musí "vyprášit" a nanosit do úlu vodu. Zásoby mají většinou ještě ze zimy a teď zatím kvetou jen vrby a olše. Já jsem dnes ráno dodělal rámky do svých nových úlů, které přijdou na rybníček a už se teším, až tu při chytání ryb budu nové včely pozorovat při práci:)

Ty bílé plochy na plástech jsou zavíčkované zásoby medu

Včely rozebírají medocukrové těsto, které se jim teď ze začátku roku dává, aby se včely začaly pracovat. Říká se tomu "podněcování"

Včely vyzimovaly v pěkné síle

Dodávání medocukrového těsta

Malá ukázka práce s dýmákem (kouř včely nutí zalézat mezi rámky, takže se pak s úlem lépe manipuluje a včely tolik nepřekážejí)

Kontrola plodiště... v téhle chvíli se nejčastěji otevíraji úly z toho důvodu, že se včelař musí podívat, jestli už je někde na rámcích vystavěný plod. Kdyby nebyl, mohlo by to znamenat, že včely přišly o matku a musela by se jim přidat nová, protože by jinak včelstvo bylo odsouzené k zániku. V lepším případě by si toho ale včelař všiml a také by mohl toto včelstvo přidat k jinému slabšímu, čímž by vzniklo jedno včelstvo silné.

Ve Veliké Vsi je o víkendu tak krásný klid... Míra má navíc výhled k rybníčku, takže je to úplná pohádka:)

Postav dům, zasaď strom...

2009-03-21T17:56:00.003+01:00

Zatím jsem nepostavil vlastní dům, jsem jsem zrekonstruoval byt... s tím stromem jsem to už ale stihl:) Dnes jsem se je podívat k Mírovi do Veliké Vsi, protože jsme se domluvili, že bychom se podívali, jak přezimovali včely. Na místě jsem ale zjistil, že je tam i další můj kamarád Jirka, který se rozhodl, že podél cesty mezi Velikou Vsí a Širokými Třebčicemi vysází stromy. Přesně touhle cestou totiž chodila do školy jeho maminka se svými čtrnácti sourozenci. A právě k jejich památce se zde dnes rozhodl zasadit 14 hrušní. Jsem moc rád, že jsem mu mohl pomoci. Možná, že za pár let, možná i desetiletí, se tudy budu procházet a říkat dětem, že jsem tyhle stromy pomáhal sázet:)

Minulý víkend jsme s Jirkou stromy káceli, tenhle zase sázeli:)

To je ale kopáč:)

Křížek podél cesty. Za pár desítek let se tu u něk bude moci člověk posadit ve stínu dvou lip, které byly zasazeny společně s hrušněmi

Zatím to vypadá jen jako stromořadí z kůlů:)

Má odměna za práci... poctivý chalupářský guláš:)

Už aby tu bylo jaro

2009-03-19T20:13:00.003+01:00

Ještě před měsícem byl na rybníce led a včera už tam bylo jako na jaře:) škoda, že prognózy na další dny jsou tak mrazivé, protože bych se nejraději pustil do přípravy místa pro úly... jak já se na to jaro těším!

Stav vody na našich tocích

2009-03-17T14:57:00.004+01:00

Dnes jsem se byl chvilku projet podél břehů Ohře od Kadaně až po Nechranice, abych zjistil, jak je na tom řeka s výškou hladiny. Tušil jsem, že když je všude tolik vody, tak ani na řece to nebude jiné, ale i tak jsem byl dost překvapený. Na želinském jezu je voda pěkně divoká. Nechranice jsou skoro plné. To zaskočilo mnoho rybářů, kteří si nestihli vytáhnout loďky co nejvýš. Spousta jich tak skončila pod vodní hladinou. Sledoval jsem hladinu a její nárůst i na stránkách Povodí Ohře (zde) a vypadá to, že hladina stoupá zhruba o 2cm za hodinu. Snad už se to brzy zastaví. To už by jinak měli s loďkami problém všichni:)

Jez na Želině

V létě tu té betonové zdi kouká asi 1,5 - 2 m a dnes je skoro pod vodou:)

Potopené molo i s připoutanou loďkou na Nechranicích

To nebude mít majitel radost:)

Potopené loďky na Nechranicích

I to se může stát

2009-03-17T14:48:00.003+01:00

V pondělí jsem chvíli stál před chomutovskou nemocnicí a najednou jsem si všiml auta skoro vedle mě. Byla to nová fabie. Na první pohled na ní nebylo nic zvláštního. Až na to, že stála na dvou kanystrech a několika kouscích dřevostřísky:) Nevím, jestli je majitel tak zručný automechanik a rozhodl se pro kompletní výměnu zminí sady kol na letní, nebo mu někdo ukradl všechna čtyři kola. V každém případě to ten člověk provedl dost odporně:)

Po rybnících v okolí

2009-03-15T19:51:00.004+01:00

Dnes jsem se rozhodl prozkoumat rybníky v okolí Kadaně, kam bych se mohl občas vypravit na ryby i na kterých jsem kdysi chytal a už jsem tu doiho nebyl. Nejdřív jsme se strejdou zajeli ke kadaňskému vodojemu. Na tenhe rybník jsem chodil skoro celé své dětství. Naučil jsem se tu chytat "na těžko". Ještě dnes si pamatuji, jak jsem sem chodil v létě hned po východu slunce, kdy ještě všude ležel opar a tráva byla mokrá. Dnes je rybník více zarostlý rákosím kolem břehu, ale jinak je to pořd stejné místo. Na zkoušku jsem tu nahodil a ryby tu stále jsou. Musím se sem brzy vydat a opět si tu zachytat. Druhým místem dnešního průzkumu byl rybníček nedaleko "Píglhofu" (z německého Piegelhof, jak se vesnice dříve nazývala). Tady jsem byl v dětství nejčastěji a vlastně jsem se tu naučil všechno, co je v rybaření třeba. Krom toho jsem se tu naučil i skákat šipku a pořádně plavat. Dnes je to zarostlá tůňka a vůbec nevím, jestli tam ještě nějaké ryby jsou. Příjezdová cesta už se taky nedá skoro zvládnout ničím jiným, než teréním autem. Třetím a posledním místem se stal rybník, který leží u areálu Keramostu u elektrárny Prunéřov I. Tady jsem nikdy nebyl, ale strejda sem prý před 20-30 lety jezdil na ryby. Přístup je sem opravdu špatný. Chvilku jsme se prodírali keři, potom jsme poskakovali po zaplavené louce a nakonec jsme museli podlézt plot (tedy natažená ocelová lanka), který obíhá rybník. Ten se zřejmě stal majetkem Keramostu a asi se sem už nesmí. Je to škoda, protože je to opravdu pěkný rybníček.

Rybník pod vodojemem ze satelitu

Rybník pod vodojemem

Rybník u "Píglhofu" ze satelitu

Fotka ze začátku loňského léta. Nic se tu ale nezměnilo, jen není na stromech listí:)

Rybník u Keramostu

V rybníce u Keramostu je spousta pahýlů a dřeva pod vodou, ale ryby tu musí být také.

Den na rybách

2009-03-14T23:13:00.004+01:00

Dnešní den byl krásný. Od rána svítilo sluníčko a konečně to vypadalo na jaro. Proto jsem už před osmou seděl u rybníčku, krmil ryby a nakonec si i chvilku zachytal. Dnes jsem chytil svého prvního letošního lína a hned ten první měl asi 30cm. Sice jsem jich během dne vylovil asi 10 a k tomu asi 20 plotiček, ale ten první byl prostě nejkrásnější. Snad už se to počasí ustálí. Moc tomu ještě nevěřím, protože v pátek jsem jel pro do Mariánských lázní a někde za Bečovem nad Teplou jsem musel ubrat, protože na silnici ležel sníh. V Mariánských lázních večer předtím silně sněžilo a kolem bylo místy i půl metru sněhu. Taky jsem se dnes rozhodl podívat se na rybníček, kde jsem se jako malý vlastně chytat naučil. Vede k němu jen jedna hodně zarostlá cesta, která je navíc po loňských opravách vysokého vedení rozježděná od techniky a v současné době taky trochu zaplavená vodou. Aspoň jsem měl příležitost vyzkoušet, co moje "rybářské vozítko" umí. Zamkl jsem přední kola, přeřadil na čtyřkolku a vyrazil. Udělalo mi radost. Sice se trochu zašpinilo (z čehož jsem měl pochopitelně jako vyznavač rally ještě větší radost:) ), ale na místo se dostalo bez jediného problému, přestože místy byly vyjeté koleje i půl metru hluboké a kolem tolik bahna, že bych tudy měl velký problém projít i v gumovkách:) Také jsem se zastavil u Bobřáku, který nyní pobírá hodně "horské" vody z tajícího sněhu a na jedné z retenčních nádrží to hodně vřelo. To se pstroužkům musí moc líbit:)

No není to pohoda?:) Jen Vy, teplý čaj, loupáčky, zpěv ptáků...

Línci byli dnes při chuti

Tak to je on. Můj první letošní lín:)

Plotičky se krásně vybarvily

Takhle má vypadat pořádné auto:))

Jedna z nádrží na Bobřáku

Ivan Hlas Trio

2009-03-12T23:29:00.005+01:00

Dnes se v klubu Střelnice konal další z koncertů a svou návštěvou nás poctilo Ivan Hlas Trio ve složení Ivan Hlas, Norbi Kovács a Jaroslav "Olin" Nejezchleba. Všechno to jsou opravdu výborní muzikanti a hlavně příjemní lidé, což samozřejmě napomohlo pohodové atmosféře klubu. Mám tuhle generaci muzikantů moc rád. Ivan Hlas, Jaroslav "Olin" Nejezchleba, Vladimír Mišík, Jan Hrubý, Michal Prokop... to všechno je pro mě jedna z nejvydařenějších hudebních generací u nás. Generace, která dělá hudbu s myšlenkou, důkladnou do posledního detailu, plnou půvabných tónů a textů... Dnes jsem poprvé viděl hrát také Norbiho Kovácse, o kterém jsem slyšel zatím jen zvěsti a musím smeknout. Je přímo radost sledovat tu nezastavitelnou rychlost prstů na hmatníku. Chtěl bych jim tímto ještě jednou poděkovat za bezvadný večer!

Galerie a výstavní místa v Kadani

2009-03-10T13:13:00.010+01:00

Včera jsem se chvilku bavil s jedním známým. Bavili jsme se o výstavách v Kadani, výstavních prostorách, Maxipsu Fíkovi a podobných věcech. Udělal mi radost tím, že stejně jako já nábřeží odsuzuje ( vpravo najdete nové ankety s otázkami na nábřeží Maxipsa Fíka). To mě nepřekvapilo. Více mě ale zaujala krátká debata o výstavních prostorách města, galeriích atd. Sdílí se mnou také stejný názor. Já si totiž myslím, že Kadaň je na tom s galeriemi a výstavními prostorami opravdu velice špatně. Z hlavní galerie (galerie Josefa Lieslera) je infocentrum a místnost pro veřejný internet, čímž tohle místo ztrácí jako galerie svůj půvab. Navíc tu může vystavovat kdokoli se přihlásí a některé výstavy tak vzbuzují spíš údiv, než obdiv. Chybí tomu jasná pravidla. "Malé a neznámé" umělce bych tu nechal vystavovat jen max. 14 dní, známé pak stejně dlouho jako doposud. Krom toho bych zřejmě zavedl povinný poplatek za výstavu. Nemyslím nějaké desetitisícové částky, ale jasně stanovený jednorázový poplatek, který by galerii pokryl část nákladů na vernisáž a provoz. Shodli jsme se na tom, že galerie ztratila na kráse a nepůsobí nijak zvlášť "výstavně". Chybí jí atmosféra a klid. Nejvíce lidí se tu sejde na vernisáž a pak o nějaké návštěvnosti pochybuji.

Poté jsme se v duchu přesunuli na hrad, kde má své místo galerie Karla Havlíčka. Ta je uzavřená a dostanete se sem jen na požádání v galerii na náměstí. To je také docela škoda. Jako nejvhodnější místo pro výstavy jsme tedy shodně určili františkánský klášter. Zdejší prostory jsou půvabné, klidné a působí výtvarně. Problém je ale v tom, že ke klášteru se nevydává tolik návštěvníků. Jaký je Váš názor na výstavní místnosti a galerie v Kadani?

Přestávka na oběd

2009-03-10T12:30:00.004+01:00

Dnešní přestávku na oběd jsem strávil rychlým oběděm a pak jsem jen popadl prut a vyrazil na rybníček, protože už docela pěkně rozmrzl a já jsem byl zvědavý, jestli už i tady berou ryby. Také jsem si potřeboval ověřit, jak dobře tu půjde nahazovat s novou šestimetrovou bologneskou (boloňkou). Foukal docela silný vítr. Asi po deseti minutách lovu a třech náhozech zmizel splávek pod vodou zhruba uprostřed rybníčka a já vytáhl první letošní červenopeřici:) Teď mi díky dobré náladě to odpoledne v práci uteče mnohem rychleji:)

Takhle vypadal rybník ještě před týdnem:)

Bologneska mi udělala radost. V létě tu bojuji s delšími náhozy obyčejnými pruty, ale teď jsem bez jakékoli námahy nahazoval doprostřed rybníka.

První ryba ulovená letos na splávek (a umělého bílého červa) na rybníce:)

Uvztekaná nedělní procházka

2009-03-08T22:23:00.003+01:00

Dnes jsme se byli projít na chvilku kolem řeky a celou dobu jsem byl pořádně naštvaný. Nejprve kvůli tomu, jak se kvůli promenádě Maxipsa Fíka kácí takové množství stromů u řeky. To je až neuvěřitené. Ano, tahle opičárna mě štve už od samého počátku a nikdy pro ni nebudu. Jsem pro letní kino, nové chodníky na místech, kde jsou chodníky špatné. Ale tahle "fíkovina" je na mě moc. Ještě víc mě štvě, že na nic pořádného se snad dotace získat nedají a tak vznikají takovéhle blbosti, které stejně nakonec ocení jen málokdo. To je ale jedno. Karty jsou už rozdané a já se jen modlím, aby nakonec lidem došlo, co ta věc stojí peněz a jak by se daly použít vhodněji. Sice je krásné poslouchat o množství dotačních peněz, ale ty pokaždé pokrývají jen část výstavby a zbytek se musí vzít z peněz města. Druhou kapkou se stalo vandalství. Myslím jím sprejerský kousek na nové informační ceduli kadaňského stupně. Chtěl bych jednou nachytat jednoho z těch primitivních přiblblů se sprejem v ruce. Ani nevíte jakou chuť bych měl k němu přiběhnout a vší silou ho železnou tyčí vzít po hlavě! Hned jak by se dostal z rekonvalescence, tak by povinně nastoupil k technickým službám a nejméně půl roku by nedělal nic jiného, než že by umýval a seškrabával sprejerská dílka po městě. To by snad změnilo jeho názor na ničení všeho co potká.

Daší pomoc dráze

2009-03-08T21:55:00.003+01:00

Moji kamarádi, se kterými občas vyrážím na čundr, se zajímají o dráhu a také se starají o dráhu k Doupovu, která už je v dnešní době využívána pro dopravu velmi zřídka. V minulém roce jsme udělali velký kus práce a ten letošní jsme také zvládli myslím pěkný kousek trati uvést do provozuschopného stavu. Stromy tu totiž zasahují do jízdního profilu. V sobotu mě mile překvapili zahrádkáři, kteří popadli své pily a pomohli nám kácet, nosit a uklízet dřevo.

Letos museli pryč všechny velké stromy a keře, které znemožňují výhled vlaku a také zasahují do profilu trati

To je ale silák:)

Strom padl a musí se odtáhnout

Vojta Kiďák Tomáško a Ríša Melichar

2009-03-05T21:44:00.003+01:00

Dnes se konal další z koncertů v klubu Střelnice. Zavítal sem loketský písničkář Vojta Kiďák Tomáško se svým kamarádem Ríšou Melicharem. Kiďáka mám rád pro jeho bezprostřednost, pro to, že je věčný čundrák a taky pro to, že je z Lokte:) Písničky jsou pohodové a já se u nich už těšil, až budu tenhle rok spát někde pod širákem...

Věrný aneb vrah zvoní dvakrát

2009-03-04T22:58:00.005+01:00

Dnes se na Střelnici hrálo divadlo. Byl jsem docela zvědavý, jak se trojice herců popere s hodinu a půl dlouhým představením, které se odehrává v jedné místnosti a byl jsem opravdu mile překvapen. Hra se mi moc líbila. Škoda jen, že návštěvnost byla tak malá. V sále se sešlo zhruba jen 25-30 lidí:(

Křesadlo

2009-03-02T08:46:00.004+01:00

V sobotu proběhl první večer Křesadla na Střelnici, kde jsem byl na chvilku fotit. Jsem ale moc zvědavý, kdo se všechno do této literární soutěže přihlásí a jaké budou soutěžní příspěvky. Prvním večerem se nesla hudba chomutovské kapely STB (Sem Tam Band) a texty básní i povídek porotců.

Páteční povídání o Africe

2009-03-02T08:40:00.003+01:00

V pátek jsem měl ve františkáně povídání o listopadové cestě po JAR. Jsem moc rád za tuhle zkušenost a ještě větší radost mám z pozitivních ohlasů. Možná si podobné cestovatelské přednášky získají své pravidelné obecenstvo a budou se konat častěji.

Boo na Střelnici

2009-02-25T22:35:00.004+01:00

Minulý týden jsem se domluvil, že budu dělat tenhle rok fotky pro Kulturní zařízení Kadaň, a tak jsem dnes po skoro třech měsících vzal do ruky foťák a vyrazil na koncert do klubu na Střelnici. Ne, že bych neměl ty tři měsíce co fotit, ale během africké cesty jsem měl foťák v ruce 3 týdny skoro 15 hodin denně a to člověka na chvilku odradí:) Museli jsme si od sebe prostě odpočinout. Ale zpátky ke klubu. Dnes se v něm objevila česká kapela Boo s rakouským zpěvákem. Světlo na focení sice nebylo nejlepší (tedy samozřejmě bez blesku, který na koncertech a v malých prostorách nesnáším), ale pár fotek jsem přesto "nacvakal". Boo mě příjemně překvapili a tak jsem si před odchodem pořídil i CD a tričko:) Tahle kapelka hraje naživo pěkně ostré kousky a dokáže diváka opravdu strhnout. Smekám před nimi!

První letošní návštěva Zooparku

2009-02-16T19:17:00.007+01:00

Na Valentýna, kterého já ani Janička neslavíme, jsme se vydali do chomutovského Zooparku. Čekal jsem, že tam budeme asi jediní, protože byla docela zima a foukal ledový vítr. Nakonec tam přeci jen pár návštevníků bylo. Já jsem si vzal sebou jen krátký objektiv, protože jsem nechtěl v tom mrazu moc sahat na kovové tělo teleobjektivu a všeobecně se mi nějak nechtělo dotýkat toho zmrzlého foťáku na rameni. Udělali jsme tedy jen malinký okruh a za hodinku jsme zase svištěli domů. Dost mě překvapily opice, které se ve sněhu vesele proháněli a také vlci, kteří jednu chvíli vili tak hlasitě, že jsme je slyšeli až u zmiňovaných opic. Těším se, až se udělá lepší počasí a já sem pojedu zase fotit:)

Ta je ale krásná:)

Opice napodobuje surikatu:-D

Tahle opice je ale zvědavá:)

Zubři

Jeden z vlků

Dnešní hodinový lov

2009-02-15T13:12:00.004+01:00

Dneska byla venku trochu zima... tedy aspoň u vody. Nechal jsem si doma rukavice a tak jsem musel led z vyvrtané díry vyndavat holýma rukama:) Aspoň jsem ale měl úspěch v chytání, protože jsem během hodinky vytáhl 28 okounků. Napustil jsem si k díře kbelík a všechny tam házel. Okoun je totiž ryba, která když je vypuštěna zpět do vody, tak upozorní ostatní a Vy už jich chytnete jen pár. Dnes místo fotek přidávám krátké video. Před odjezdem jsem vypustil z kbelíku vodu, abych mohl okounky pěkně natočit a pak už putovali všichni zpátky do rybníka:)

Proč je tu tak málo článků?

2009-02-08T20:54:00.003+01:00

Jistě jste si již všimli, že se tu poslední dobou objevuje menší množství článků než dříve. Není to tím, že bych neměl čas, nebo to tu flákal. Chystám se Vám totiž již brzy představit nové stránky na vlastním serveru, tedy již žádný "pronajatý" blog. Na nových stránkách bude vše v úhledných sekcích podle témat, bude zde velká fotogalerie, tipy na výlety a všechno možné. Na návrhu se již pracuje a brzy se tak snad já i Vy dočkáme:) Také dávám dohromady video a fotografie z Afriky, protože chystám krátké promítání a vyprávění z listopadové cesty.

Ukázka prvních návrhů nových stránek. Jak vidíte, barevné schéma zůstane, protože v něm výborně vynikají fotografie.

Pták Ohnivák a liška Ryška

2009-02-08T20:31:00.015+01:00

Dnes jsme se s Lukášem Gavendou vypravili do loutkového divadla Říše loutek v Praze, abychom shlédli klasickou Erbenovu pohádku Pták Ohnivák a liška Ryška. Navíc jsme tu měli domluvenou exkurzi po zákulisí divadla a prohlídku loutek a techniky. Nakonec nám režisérka dnešního představení nabídla i možnost shlédnout představení ještě jednou ze zákulisí, abychom viděli, jak celá hra probíhá z pohledu herců. To bylo opravdu zajímavé. Líbila se mi ale i samotná hra, na kterou přišla spousta dětí s rodiči (dokonce dorazil i Bohuslav Sobotka se synem). Prostory divadla jsou působivé. Nejvíc se mi ale líbilo zázemí divadla pod jevištěm i sálem. Je tu spousta místa pro prostornou klubovnu, kde mají vystaveny staré loutky a zároveň je tu několik velkých skříní s loutkami pro hry hrané v současnosti, kulisy a vše potřebné.

Prohlížíme si několik málo za spousty uskladněných loutek... všechny se mi líbily... to Vám byla krása, srdce jen plesalo:)

Historické loutky zdobící klubovnu divadla

Ukázka fotografií z dnešní hry:

Jak se dělá divadlo v Říši loutek

2009-02-08T20:12:00.003+01:00

Přináším Vám ukázku práce loutkoherců v pražském divadle Říše loutek, kde jsme dnes s vděčností přijali nabídku k nahlédnutí do zákulisí a možnost sledovat představení ze zákulisí. Celý přítomný soubor byl opravdu příjemný, ochotný a já bych jím tímto chtěl ještě jednou složit poklonu a poděkovat za pozvání do zákulisí.

Splávky už se blíží do finále

2009-01-31T22:27:00.005+01:00

V pátek jsem se vrátil z Prahy a čekala tu na mě balza, kterou jsem si sehnal na výrobu splávků. To mi udělalo radost a tak jsem se do jejich výroby hned s vervou pustil. Beztak jsem potřeboval uklidit v truhlárničce a provětrat kamna:) Tělíčka splávků byla hotová raz dva a pak už zbývalo jen naštípat drát, nařezat anténky a udělat očka na vedení vlasce. O těch jsem se dočetl, že jsou nejlepší s včelařského drátu:) Kde jinde hledat včelařský drát než u včelaře, takže jeho shánění odpadlo. Páteční večer jsem tedy doma strávil kompletováním splávků. Dnes jsme se s Janičkou vydali do Českého Jiřetína (o tom v jiném článku) a cestou zpátky jsem nakoupil modelářské barvy. Janička mi nakonec pomohla všechny splávky natřít základní bílou barvou a nakonec si i dva vyrobila sama:) Já pak natřel tělíčka finální tmavě zelenou a ještě mě čeká nátěr antének. A pak už bude hotovo. Za balzu jsem dal 25 Kč a bílá, fosforová a zelená barvička stojí celkem asi 100 Kč. Udělal jsem 30 splávků a to znamená, že mě jeden splávek vyšel na něco malinko přes 4 koruny. V obchodě stojí splávky stejné konstrukce zhruba 25-40 Kč, takže kdybych je měl koupit, tak za ně dám 750-1200 Kč. Takhle jsem si jich 30 pořídil za 125 Kč... tedy skoro za desetinu ceny:)

Vysoustružená tělíčka čekají na zkompletování:)

Janička natírá splávky základní bílou barvou

Téměř hotové splávky (tmavě zelené s bílími anténkami) čekají jen na fosforový nátěr antének a přelakování bezbarvým lakem

Za keškami

2009-01-27T09:32:00.007+01:00

Dnes a včera jsem si "odlovil" dvě kešky v blízkosti mého zaměstnání a bydliště. Jedna je mezi Kadaní a Kláštercem a druhá u nového železničního tunelu v Březně u Chomutova. Druhá byla podstatně zajímavější a abych to ještě podtrhl, tak jsem si našel spoje, které tudy projíždí, abych byl tedy i svědkem vjezdu vlaku do tunelu:). Když jsem pak logoval své nálezy na Geocaching.com, tak mi to nedalo a prozkoumal jsem i místa v Jihoafrické republice, kudy jsem se celý listopad pohyboval a teď si tu rvu vlasy. Nechtěl jsem sebou brát navigaci a vůbec jsem nepomyslel na to, že tu nějaká keška může být. A přitom jich jen v Pilanesberg National Parku je asi dvanáct:( Mohl jsem tak na seznamu mých nálezů mít kešky z druhé strany zeměkoule:( Škoda... snad tedy v roce 2010 na další cestě...

Keška mezi Kadaní a Kláštercem

Keška od tunelu

Tunel jsem viděl poprvé a vypadá opravdu zajímavě

Vlak vjíždí do tunelu

To jsou jen kešky v Pilanesberg National Parku:( Vypadá to, že tam jsou skoro u každého místa k zastavení a dokonce i u jedné brány...

Zkouška vrtáku

2009-01-25T18:39:00.008+01:00

O víkendu jsem musel dodělat restík na rybníčku. Stojí u něj velká vrba, která byla dost poničená od větru. Několik mohutných větví jen viselo podél kmenu, skoro na ničem nedržely a hrozilo, že se na někoho zřítí. Bylo je třeba provazem strhnout na zem a rozřezat, dokud se k nim dalo dostat z ledu. Když už jsem tam ale jel, tak jsem si vzal nový vrták na led, abych vyzkoušel, jak bude fungovat. Už žádná sekyra ani pila:) Díra do 20cm silného ledu je vyvrtaná za dvě minuty bez spěchu a dřiny a rybám se to také zalíbilo. Sice jsem jen třikrát zkušebně nahodil, než jsem šel pracovat, ale každý nához znamenal jednoho okounka:)

Už žádné velké díry, namáhavé sekání a strach z proboření nepozorných chodců

U nové dírky se objevila marmyška a to se okounkům moc líbilo

žádní červi, hnojáčci ani nic podobného.. jen červená nit na háčku:)

Tohle byl ale prcek

Naštěstí už jsem spostu velkých větví rozřezal, takže mi zbývaly jen tyhle dvě velké

A tohle je výsledek:)

Splávky

2009-01-25T18:25:00.006+01:00

Úly jsou hotové a v truhlárně bylo prázdno. Proto jsem se rozhodl vyzkoušet výrobů splávků. Zatím jen ze dřeva, protože balza je zatím ještě na cestě. Splávků potřebuji během roku celkem dost. Chytám z 85% jen na plavanou a zbytek tvoří muškaření... neumím totiž u vody vysedávat, číhat na "policajty" a čekat na záběr. Na to bude dost času v důchodu:) Splávky jsou v dnešní době docela drahé. Když si pořídítě na jednu sezónu jen 3 angličáky, tak za ně můžete dát kolem 600 Kč... a to Vám chybí ještě spousta dalších splávků:( Výroby jsem se trochu bál, ale nakonec to bylo docela jednoduché. Na nečisto to mám tedy vyzkoušené a příště už tedy s balzovým dřevem a na čisto:) Zbytek řeknou snad fotky.

Můj "soustruh"

broušení tvaru splávku

Hotová tělíčka splávků

Zkušební splávky z dneška

První letošní "keškování"

2009-01-25T18:14:00.006+01:00

O víkendu jsme se s Janičkou vydali na letošní první lov kešek. Naštěstí přibylo pár kešek přímo v okolí Kadaně. Jedna v parku v Kadani a druhá kousek za Kadaní v místech, kde jsem trávil v dětství každé léto. Tedy v okolí "Pígelhofu". Kousek od památných dubů stál posed a nedaleko je rybník, kde jsem už jako malý chytal ryby. To bylo krásné období. Žádné starosti ani povinnosti, celý den na rybách nebo toulkách po okolí...

Při odchodu od dubů už zapadalo slunce

Duby u Pígelhofu

Ulovená keška u dubů

A keška z parku v Kadani

Odpočinkový víkend

2009-01-18T18:30:00.004+01:00

Tenhle víkend jsem nikde necestoval, nic neobjevoval a nic nezkoušel. Rozhodl jsem se relaxovat, takže jsem jezdil každé dopoledne na ryby a odpoledne jsem se válel doma:) Počasí je venku beztak takové, že se venku dá dělat jen málo věcí. Doufám, že se to už začne pomalu zlepšovat. Tedy apoň slunce by mohlo být občas vidět. Mrznout by ale ještě pořád mohlo, protože jsem si lov na dírkách oblíbil a příští týden bych chtěl vyzkoušet nový vrták do ledu. Taky bych chtěl ulovit i nějakou jinou rybu, než okouna:) Jsou sice zábavní, bojovní, ale už je mám prokouklé. Samozřejmě, že putují zpátky do vody. Já si domu žádnou rybu neberu, ať už je jakkoliv velká. Rybaření je pro mě odpočinek, nelovím si tu jídlo, to se prodává v obchodě:)

Moje víkendová sbírka okounků:)

Vysekání díry sekerou do 20cm silného ledu je docela dřina. Hlavně se Vám ale časem podaří někde projít až k vodě a ta se Vám rozlije do zbytku vysekané drážky a Vy pak mácháte sekerou do vody, všude to cáká, jste zmrzlí... proto jsem v garáži popadl pilu na ytong, kterou už asi nikdy nevyužiji, ale pořídil jsem si jí na rekonstrukci bytu. No a vidíte, jak se teď hodí. Žádná voda, člověk se zahřeje a máte jistotu, že je díra po celém obvodu prořízlá.

Dochází nám to?

2009-01-17T23:37:00.002+01:00

Už několik dní nad tím přemýšlím a stále neznám odpověď. Před třemi dny zemřel architekt Jan Kaplický. Mám takový strach, že ho spousta lidí vnímá jen jako bouřlivého zastánce vlastních návrhů, emigranta, člověka, který se vrátil do Čech prosadit vlastní nápady za jakoukoli cenu. Ano, jeho Blob je rozhodně odvážným projektem, který většinu národa rozděluje na dva tábory. Sám jsem si jí (ano JÍ, protože Blob je vlastně hrudka, kaňka nebo skvrna) mnohokrát prohlížel na fotografiích i studiích a také se mi zdá příliš odvážná, moderní, provokující, ale není to její záměr? Nechtěl tím Jan Kaplický dát hlavnímu městu něco, co by zvedlo jeho prestiž ve vodách světové architektury? V roce 2002 vyšla Janu Kaplickému kniha s názvem "Album". Četl jsem jí a od té doby Jana Kaplického uznávám především jako člověka s duší, srdcem a hlavně jako opravdového objevitele. Byl fascinován možnostmi ztvárnění volného prostoru. Ve svých návrzích se v mnohém vracel k přírodě, hledal nejlepší a nejjednodušší řešení, zkoumal vše do nejmenších detailů. V mnohém byl snad spíš filozofem, než architektem. Jenže já mám pořád strach, že nám to nedochází. Před třemi dny zemřel architekt Jan Kaplický a nebyl to jen čerstvý otec, držitel Stirlingovi ceny (to je mimochodem jedna z nejvýznamnějších cen udělovaná Královským institutem britských architektů - RIBA) a zakladatel společnosti Future Systems. Troufám si říct, že zemřela také jedna z nejvýznamnějších osobností architektury u nás a hlavně jeden z velice uznávaných architektů světových. V dubnu 2007 napsala Internetional Union of Architects, že Jan Kaplický vyhrál návrh na novou národní knihovnu v Praze a ta je tak první stavbou tohoto muže ve městě, kde se narodil. Ve světě na něj byli více hrdí, než u nás. Na Letné sice jeho Blob stát asi nebude (snad tedy dojde aspoň na tu úžasnou koncertní halu v Českých Budějovicích), ale myslím si, že i za dvacet, padesát nebo sto let, bude jméno Jan Kaplický stále uváděno na prvních místech světové architektury.

Jak ušetřit?

2009-01-16T21:46:00.006+01:00

Už delší dobu jsem pomýšlel na to, že si pořídím nějaké parádní dřevěné krabičky na mušky, návazce nebo splávky. Vypadá to velice dobře, ale hlavně jsou věcičky v nich uskladněné v bezpečí a nemohou se polámat. Jenže zkoušeli jste se na nějakém rybářském serveru podívat na cenu takové dřevěné krabičky se systémem pro mušky apod.? Jejich cena se pohybuje v rozmezí 500-900 Kč v těch menších provedeních. To je dost ve srovnáním s tím, jaké jsou náklady na její výrobu ve skutečnosti. Ve čtvrtek jsem tedy koupil celou desku překližky, pantíky, hřebíčky a pár latěk. To všechno mě vyšlo na zhruba 600 Kč a dá se z toho vyrobit asi 25 takových krabiček. Samozřejmě, že tolik jich vyrábět nebudu, zbytek překližky se mi hodí na něco jiného a v truhlárně se neztratí, ale aspoň vidíte, jaká je skutečná cena takové krabičky. Je to zlodějina. Já se s těmi prvními dvěmi tolik nepáral, ale dokázal bych si s nimi pohrát, aby byly naprosto dokonalé stejně jako ty nabízené na netu. Jejich cena by byla ale stále do 120 Kč a to ještě hlavně díky relativně vysoké ceně pantíků.

První mouchy

2009-01-13T16:21:00.003+01:00

Jak už jsem psal v předchozím článku, většinu věcí na rybaření nakupuji v Chomutově u pana Radka Rachače. O spoustě věcí si něco povíme, on mi řekne, co si o tom myslí a občas mi ušetří dost peněz tím, že mi doporučí něco levnějšího ve stejné kvalitě. Krom toho je pan Rachač muškařem, který se zabývá vázáním a prodejem mušek na rybaření. Mušky má za zatím celkem bezkonkurenční cenu (11 Kč obyčejné suché a mokré mušky kromě těch z CDC), což je o zhruba 5-7 Kč méně, než se dají normálně sehnat na internetu. 80% jeho mušek je určeno na export a putuje do USA, Velké Británie a Německa. Je tedy v této oblasti celkem vyhlášený. I já si tu dnes doplnil "mouchy" na letošní sezónu:) Jsou to první mouchy v tomhle roce, které mi zavítaly do kanceláře:) Jenže na tyhle se těším... ty živé by letos vylétat nemusely:)

Už se těším na oteplení, až už to bude vypadat na první koupání, já si obléknu "dejcháče" a vydám se do proudu řeky v meandru...

Berkley

2009-01-13T12:14:00.005+01:00

Dnes jsem byl v Chomutově a tak jsem se rovnou zastavil u pana Rachače v rybářských potřebách. Sháněl jsem nějakou alternativní nástrahu, kterou bych nahradil živé červy. Minulý rok jsem s nimi měl totiž problémy, protože nevydrželi ani dva týdny, přestože byli zavření v ledničce. Při každém lovu jich byla část zakuklená a nepoužitelná. Dneska jsem ale sehnal umělé červy a patentky od Berkley a nemohu uvěřit vlastním očím. Jsou zavření ve skleničce, mají absolutně dokonalou vůni jako živí červi (mají dokonce i ta malá černá očíčka:) ) a navíc jsou i stejní na dotek. V balení je jich přes sto, takže mi vydrží určitě víc než rok. Nebudou se totiž rozmáčet, topit, ryby je nesežerou... vyborná věcička:)

Trochu drahý segedín

2009-01-13T11:53:00.005+01:00

Dnes jsem se těšil na Střelnici na oběd, že si dám po dlouhé době segedín, na který jsem měl šílenou chuť. Jenže... Pamatujete si, jak jsem tu nadával, že nákladním autům vylétavají až příliš často věci na silnici? Dnes jsem potkal stejné auto. Tedy nevím, jestli úplně stejné, ale rozhodně auto stejné firmy. Samozřejmě, že mu na korbě chyběla síť, která by bránila předmětům opouštět prostor. Asi deset metrů před tím, než jsme se minuli, se mu z korby zvedla do vzduchu bedýnka a zamířila si to rovnou na mé přední sklo. Stihl jsem trhnout volantem, ale přestože jsem uhnul jak nejvíc mi silnice dovolila, trefila mě do bočního zrcátka. To se sklopilo, prasklo zvenčí a navíc v něm vypadlo a popraskalo sklo... pěkné... nahánět se s tím idiotem nebudu, zbytečně bych se rozčiloval. Nové sklo bude zítra a stojí 700 Kč. Zrcátko může být zvenčí klidně prasklé, hlavně když funguje... musel bych ho objednávat, nechávat lakovat... zdlouhavé... takhle jsem všechno namačkal zpátky a vyndal jen sklo... to byl trochu drahý segedín:)

Teď ještě prasklina není tolik vidět.. ale až to umyji.. to bude vztekání:)

Škoda, že je to sklo vyhřívané, mohlo být levnější:) všechno ostatní se mi povedlo namačkat zpátky:)

První letošní rybolov

2009-01-10T14:19:00.008+01:00

Včera jsme se se strejdou vydali do Chomutova do rybářské prodejny, protože jsem potřeboval na novou sezónu vyměnit vlasce a sehnat pár drobností. Nakonec jsem se rozhodl vyzkoušet chytání na dírkách, protože na rybníčku už je krásných 15cm ledu a proto jsem si pořídil i malý proutek na dírky od Mivardi. Doma jsem pak vymyslel, že místo nástrahy použiji malou marmyšku a na ní uvážu jen kousek lesklé nitě, kterou mám na vázání mušek. Dneska ráno jsem tedy všechno popadl a společně se strejdou jsme se vydali k rybníčku. Vysekat díru v tomhle počasí je docela dřina. Přesto jsme dvě pro chytání vysekali a nakonec se dostavil i výsledek. Protože spolu na rybách "závodíme", tak jsem dnes úspěšně vyhrál 5:1 v lovu okounů. Nebyli to žádní obři, měli něco mezi 12-18cm, ale byla to úžasná zábava. Krom toho to byl i první letošní úlovek nás obou:)

Strejda seká první díru:)

A tady už chytám

Ale až u druhé díry se zadařilo... je tu asi lepší místo k lovu

Byli to sice prckové, ale byla s nimi legrace:)

Venku silně mrzlo, zvlášť po ránu, když ještě seděla všude mlha... na vlasi se tak v místě, kde protínal hladinu, začaly tvořit krásné ledové korálky:)

Nová spolupracovnice

2009-01-08T14:13:00.003+01:00

Dnes mi dorazila do kanceláře na konkurz nová pracovnice. Chtěla patrně zapůsobit svým jménem, které by se k mému příjmení docela hodilo. Nesplnila ale základní požadavky, takže jsem jí musel poslat pryč s nepořízenou:) Seznamte se, tohle je Červenka... Červenka obecná.

Na Měděnci

2009-01-03T22:22:00.007+01:00

Letos jsem kvůli okolnostem a počasí nestihl podniknout svůj každoroční výšlap na Mědník. Ale podařilo se nám tam s Janičkou vystoupat aspoň dnes. Nahoře byla sice zima a foukal studený vítr, ale viditelnost byla docela dobrá a slunce na hory přilákalo spoustu lidí. I pod samotnou kapličkou byla spousta sáňkařů a běžkařů. Splnil jsem si tak svůj každoroční závazek a i když jsem to nestihl v termínu, který jsem si kdysi stanovil, tak to aspoň pořád bylo o "vánočních prázdninách":)

Kaplička s rozcestníkem

Cestou nahoru

Ledová krásna na stříšce pod kapličkou

Horské městečko Měděnec

Údolí bylo za zvláštní mlhou, ale přesto bylo docela dobře vidět... tady třeba Kadaň

Včelaření v okolí Kadaně

2009-01-03T22:01:00.008+01:00

Jak jsem již asi psal, v příštím roce chci umístit několik včelstev k rybníku. Už nad tím uvažuji docela dlouho a velkou část z té doby jsem se zabíral hlavně vhodností místa, množstvím potravy, složením stromů a keřů v okolí apod. Posledí dobou ale přemýšlím nad tím, kolik je včelařů v okolí, kam teoreticky mohou zalétávat jejich včely a jak moc bychom si překáželi. Navíc je tu ještě jedna důležitá věc - totiž, že potkávající se včelstva si mezi sebou mohou předávat spoustu nemocí nebo roztočů. To mě děsí asi nevíc. V okolí Kadaně vím zatím jen o několika včelařích. Úly stojí v sadech u Tušimic. To je krásné místo a jsem rád, že tu někdo začal včelařit. Další stojí na zahradě u Klášterce. I tyhle včeli jsou v doletové vzdálenosti, ale myslím, že tady je taky všechno tak, jak má být. Pak už zatím vím jen o jednom včelíně a ten je nejblíž. Stojí v Mikulovicích a nahání mi hrůzu. Je v něm jen několik včelstev. Nevím ale, jestli tu někdo jako včelař funguje, nebo to tu jen zpustlo. Nepořádek je totiž uvnitř včelína, který má vylámané okenice a je v celkově dezolátním stavu, alarmující. Mezi prázdnými plesnivými rámky tu leží všelijaké pomůcky, nástavky, sklenice na přikrmování... je to otřesné. Nevíte o tomhle včelaři někdo něco? Včelaří tu někdo? Je to odsud vzdušnou čarou k rybníčku necelé tři kilometry a tudíž existuje možnost, že pokud by včely v tomto prostředí trpěly nemocemi (čemuž bych se vůbec nedivil!), mohlo by dojít k nakažení těch mých...:(

Stanoviště u Klášterce

Úly v tušimických sadech

Včelín v Mikulovicích

Už se do něj asi párkrát někdo pokoušel dostat... no jo no... jsme v Čechách

Ale situace uvnitř včelína je opravdu strašná!

Tomu říkám hygiena v prostředí, ve kterém by měl vznikat med...

Zmoklé slepice

2009-01-03T09:23:00.003+01:00

Dneska ráno jsem se rozhodl uklízet, vytírat, vysávat a podobně. Když to viděli ti dva moji zelení rošťáci, tak se rozhodli, že také uklidí. A vzali to z gruntu. Nejdřív zobáky odrhli všechno kolem, pak vyházeli z misek to, co jim nejede a nakonec se naložili do misky s pitím a důkladně se umyli:) Teď tu sedí jako dvě zmoklé slepice a jsou podivně zticha. Kdyby takle mlčeli po každé koupeli, tak je asi od zítra začnu kropit vodou:) Mají v sobě totiž nějaké časové zařízení a každé ráno v 7:45 začnou křičet... není k nim návod, takže to buzení neumím vypnout:)

Co umí mráz

2009-01-01T16:12:00.007+01:00

Dnes jsem byl opět vysekat pár děr v ledu na rybníce. V jednom okamžiku se ozvalo zapraskání a asi metr ode mě praskl led po celé délce rybníka... jen jsem sledoval tu prasklinu, jak se pomalu táhne dál a dál a k tomu ten nepříjemný zvuk... to jsem měl ale nahnáno:) Snad to odradí i bruslaře:) Všechno co spadne na zamrzlou hladinu pokryjí krásné krystaly ledu. Nevím, jak to ten mráz dělá, ale vypadá to krásně.

A je to tady!!!

2009-01-01T00:26:00.004+01:00

Tak už nám to začalo. Obrovský rámus, štěkání psů a bouchání petard. Přestože tenhle "humbuk" moc nemusím a právě teď (tedy 10 minut po půlnoci) ležím s knihou v posteli, chci Vám všem popřát šťastný rok 2009, spoustu zdraví a splněných přání. Doufám, že se tu budeme i nadále scházet a že Vás nějaký ten můj článek inspiruje k cestování, získání nového koníčka a nebo Vám aspoň zpříjemní maličký kousek dne. Tady je pár fotek, které jsem rychle zachytil cestou kolem balkónu a končím větičkou ze známého filmu Slavnosti sněženek - "To zas bude v álejích nablito...":)

Na běžkách

2008-12-31T14:27:00.006+01:00

Dnes jsme se s Janičkou letos poprvé a zároveň vlastně v letošním roce i naposledy vydali na běžky. Nakonec jsem se rozhodl, že necháme auto stát na rozcestí pod Meluzínou a pojedeme po trase podél Klínovce. Dojeli jsme k zastávce Nad Suchou, dali si tam čaj a vydali se zase zpátky. Těch pár kilometrů nám pro první jízdu myslím docela stačilo:) Nakonec jsem sebou praštil jen třikrát vlivem gravitace a jednou úmyslně:) To není špatný výsledek vzhledem k tomu, že jsem na běžkách byl prakticky poprvé, protože od první zkušenosti uplynula skoro půlka mého života:) Janička byla úspěšnější a podařilo se jí to jen dvakrát a napodruhé to bylo jen proto, že se lekla, když jsem cíleně spadl já:) Taky jsme se zajeli podívat k Božímu Daru, abychom si tam obhlédli trasy a zjistili jsme, že běžkařská trasa k rašeliništím je skoro běžkařskou dálnicí:) Tam si troufnu až ve chvíli, kdy budu umět zastavit z kopce:)))

Pauza na rozcestí

Janička mě djíždí z kopce:)

Svlékačka... slunce pálilo, bylo horko...

Celé údolí je v mlze, jen úplně na vrcholcích je krásně... na fotce je kouř z elektráren, který se prodral mlhou

Vršky větrných elektráren nad mlhou

Připraven na nový rok

2008-12-30T22:13:00.005+01:00

Zítra tu máme konec letošního roku a mě se dnes povedlo dodělat většinu prací na úlech do příštího roku. Potřeboval jsem dva nové úly, které bych postavil k rybníčku, kde už jsem jim našel místečko. Celé dopoledne jsem dnes stloukal rámky. Venku bylo -5°C a tak jsem musel v truhlárničce pořádně přikládat do kamen, abych tam udržel aspoň 10°C nad nulou:) Skončil jsem tedy s největší částí přípravy na nový rok a zítra se můžeme s Janičkou v klidu vydat na běžky. Chceme prozkoumat trasy kolem Božího Daru a určitě Vám o tom ještě zítra napíšu. Držte nám palce, protože já si běžky pořídil před cestou do Afriky a stál jsem na nich jednou asi před 11 lety a Janička na nich stála také jen jednou na škole:) Rozhodě to bude dost zábavné:)

Mé dva nové Langstrothy, které v červnu, až dorazí nové oddělky, postavím k rybníčku:)

Ještě je ale musím až se trošku oteplí natřít:)

Má dnešní práce v truhlárně byla dost jednotvárná... jeden rámek za druhým

První hromádka hotová... už jen třikrát tolik a je připraveno do nových úlů

Jeden dobrý skutek

2008-12-29T00:17:00.002+01:00

Dnes jsem byl vysekat díry na rybníce, aby měly ryby jak dýchat. Nejprve to vypadalo, že je na rybníce jen velice tenká vrstva ledu, ale to způsobila ta čistá voda. Když jsem totiž chtěl tu "tenkou vrstvu" rozříznout klackem, tak jsem tvrdě narazil. Nakonec jsem byl rád za ostří sekery, protože led měl někde už i pět centimetrů. To je docela pěkný výkon na to, že mrzne sotva dva dny:)

Bärenstein

2008-12-29T00:04:00.007+01:00

V sobotu jsem se s Janičkou chtěli jet vykoupat do Marienbergu. Nejdřív jsme se ale vydali opačným směrem, tedy do Vejprt a odsud přes hranice do Bärensteinu. Nad ním se nachází stejnojmenný kopec s chatou, vysílačem a rozhlednou. Nevím, jestli funguje věž hotelu jako rozhledna, ale nedaleho chaty je tu na kraji lesa přírodní vyhlídka s lavičkou, odkud je v dobrém počasí vidět Fichtelberg a Klínovec. Sněhu bylo dost, auto jsme nechali na spodním parkovišti pod kopcem a pěkně jsme si zafuněli do kopce pěšky. Viditelnost ale nebyla nijak oslnivá, takže jsme ani jeden ze jmenovaných vrcholů neviděli. Příště, až se sem vypravíme to snad bude lepší. Pak nás čekala cesta do Marienbergu a jak se nakonec ukázalo, tak to byla cesta úplně zbytečná. Sice tu měli otevřeno, ale u vchodu stála fronta lidí až na parkoviště:) Nejsme moc trpěliví a dokázali jsme si představit ten nával uvnitř, takže jsme se tu jen otočili a jeli domů:) Dva cíle s mizerným koncem... nepříliš dobrá bilance:)

Restaurace s hotelem na vrcholu kopce

Cedule k založení hotelu a výročí jeho stavby

Pohled z vyhlídky na městečko Bärenstein a Vejprty

Nádrž na druhé straně kopce

Klát - 8. díl

2008-12-28T23:45:00.007+01:00

V osmém díle výroby mého klátu jsem se rozhodl vytvořit ozdobu pro očko. Očkem vylétávají létavky, tedy dělnice ve svém nejstarším vývojovém stádiu, sbírat pyl a nektar. Protože jsem nechtěl vyřazávat celý klát a mám rád jednoduchost, tak jsem se rozhodl pro vyřezání jen jedné hlavy s otvorem pro očko v ústech. Samotný leták na spodním česně už bude jen velice jednoduchý a bude tvořen jen jednou laťkou. Na výrobu hlavy jsem použil nakonec zbytek dřeva, který jsem odřízl v první fázi výroby klátu z jeho zadní části. Ještě není úplně hotová, ale její postupnou výrobu Vám zase nejlépe předvedou fotografie. Jsem moc rád, že jsem konečně mohl vybalit svá dláta (M-Stein - profesionální řezbářská dláta slovenské výroby, která jsou ručně kovaná a pořídil jsem si je na radu mého kamaráda řezbáře Kamila Fišera) a začít s nimi pracovat. Chystal jsem se na to již několik let. Zatím mám všechny prsty, takže nakonec nebudu tak levý, jak jsem se obával. Jen obrovský mozol od toho, jak si dláto opírám v dlani zatraceně pálí a já si ho odírám stále víc a víc:)

Podle půdorysu dřevěného podkladu hlavičky jsem vyřízl do klátu otvor, do kterého bude nakonec hlava zasazená

Hrubé obrysy jsem vyřízl okružní pilou, nakreslil jsem si hrubé rysy obličeje a nakonec jsem popadl dláto...

Základní rysy jsem vydlabal velkým plochým dlátem a vyvrtal jsem otvor v ústech pro očko

Zbytek už jsem si nechal na doma:)

A hlavička se pomalu rýsuje

První vánoční dárek

2008-12-21T22:35:00.003+01:00

Janička dnes ode mě dostala první vánoční dáreček:) Ale nesmí ho krmit, jinak jí už brzy přeroste:))

Klát - 7. díl

2008-12-21T21:48:00.007+01:00

V sedmé části mého popisu výroby klátu se zaměříme na střechu. Tu považuji za velice důležitou. Jednak dá klátu podstatnou část jeho vzhledu a také je důležitá kvůli ochraně dřeva proti povětrnostním vlivům. V mém případě bude v budoucnosti plnit ještě jednu funkci - ukrývat krmítko. O tom, že jsem původně plánoval střechu kulatou jsem Vám již psal. Střecha je nakonec tedy sedlová a já se rozhodl ji zakrýt dřevěnými "taškami". Ty jsem vyrobil z letě o průřezu 60x10mm. Nejjednodussi je je nařezat na cirkulárce, protože je jich potřeba celkem velké množství. Na střechu o celkové ploše 60x100cm jsem použil celkem 100 ks "tašek" o rozměru 6x12cm. Tašky se překrývají o cca 2cm a tuto plochu jsem pro jistotu pojistil lepidlem. Původně jsem přemýšlel o tom, jestli je nutné střechu nějak izolovat, ale dospěl jsem k tomu, že když jí důkladně natřu barvou s přírodním odstínem (zvolil jsem barvy Bondex, protože jsou vodou ředotelné a nezávadné a jsou i doporučovány některými včelařskými servery v zahraničí), tak jí dobře ochráním a zároveň zajistím dobrý odtok případné vody. Jestli jsou mé úvahy správné ale ukáže až praxe:)

Připravené "tašky"

Na střechu jsem si nakreslil čáry, abych udržel rovinu... na spodní hranu je dobré přitlouct laťku o stejné tloušťce jakou mají tašky. To zajistí stejný úhel i spodní řadě tašek a střecha vypadá přirozeněji.

Postupné kladení krytiny. Každá druhá řada je přeložená o polovinu tašky

Dokončená střecha s hřebenem

Celý klát

Klát - 6. díl

2008-12-18T16:48:00.008+01:00

Dnes mi nastaly prázdniny a tak jsem se na chvilku vydal do dílny, abych si rozmyslel další postup na klátu. Nechal jsem si vyrobit obruče, kterými stáhnu klát aspoň do té doby, než trochu víc vyschne a já budu mít jistotu, že příliš nepopraská. Jejich sundání proto odhaduji až tak na konec příští sezóny, kdy už by po necelém roce na slunci a větru mohl být špalek slušně vysušený. Nakonec jsem neodolal a trošku jsem upravil střechu. Z palubek jsem vyřezal a složil trojúhelník, kterým jsem střechu zavětroval z předního štítu. Se zadním zatím čekám, protože musím vymyslet nějaký pohodlný systém krmítka do konstrukce střechy. Snad se nápad brzy dostaví:)

Obruče nakonec nevypadají tak zle a aspoň budu mít vysychání trochu pod kontrolou

Vyřezané palubky do štítu střechy

Pro jistotu jsem jejich nosnou konstrukci natřel lepidlem, abych měl jistotu, že vydrží na svém místě

Hotový štít

Tak takhle bude vyadat klát zepředu. Ještě jsem nezačal pracovat na venkovní úpravě samotného špalku, ale jen co dodělám střechu, tak to napravím. Zatím je tedy vidět jen hrubá část práce na česně a očku... v hlavě nosím konstrukci letáku a výzdoby očka

Klát - 5.díl

2008-12-14T21:02:00.008+01:00

Na víkend jsem si naplánoval pokračování v práci na klátu, ale nakonec jsem víc energie věnoval úpravě samotné truhlárny.Potřeboval jsem hlavně police na jednotlivé řezivo, protože jsem všechno opíral o jednu stěnu a do nekonečna jsem se jím pak s metrem v ruce přehraboval. Také nastala zima a nejde řezat na pile venku, abych uvnitř neprášil. V sobotu jsem tedy sháněl ještě nějakou slušnou okružní pilu. Nakonec jsem se rozhodl pro Bosch. Mám od téhle značky všechno elektrické nářadí a jsem s ním maximálně spokojený. Zároveň stojí polovinu toho, co stojí český Narex se podobnými parametry. Teď už ale k úlům. V pátek jsem na klátu zatmelil všechny otvory(např. mezi rámem dvířek a samotným klátem atd.). Jako tmel jsem použil tradiční směs lepidla (samozřejmě s označením D3, tedy hygienicky nezávadné a vhodné k použití při výrobě úlů) a pilin. Také jsem se rozhodl vyvrtat na v klátu očko. V sobotu jsem nechával tmel vytvrdnout a věnoval se výrobě tradičního nástavku pro rámek 39x24cm. Potřebuji totiž udělat min. dva úly pro tuhle míru na příští rok. Dnes jsem po přestavbě dílny a výrobě polic opět pokračoval na klátu. Na hrubo jsem vybrousil tmel a začal vymýšlet konstrukci střechy. Původně jsem uvažoval o kuželovité střeše, ale nakonec vyhrála klasická sedlová. Nejenže je její konstrukce jednodušší, ale zároveň počítám s tím, že bude snímatelná a pod ní bude místo pro krmítko. Dnes tedy vznikla jen hrubá konstrukce střechy.

Můj nový nástavek

Konstrukce nástavku

Hrubá část střechy klátu

Střecha je 60cm široká, aby dostatečně překrývala špalek

Základ střechy tvoří rámeček 40x40cm

Detail nosné části střechy

První zprávy o nové knize

2008-12-10T07:16:00.001+01:00

Dnes vyšla v CV týdnu první zpráva o nové knize o Kadani

Simon´s Town, Cape Point, mys Dobré naděje, Cape Town

2008-12-09T07:24:00.024+01:00

Z Gansbaai jsme se přesunuli přes cape Town k mysu Dobré naděje. V Cape Townu nás ale čekala trocha dobrodružství, když jsme odbočili s úmyslem dostat se blíže k pobřeží a asi půl hodiny jsme jen projížděli úzkými ulicemi slamů nejznámější černošské části města - Mitchells Plain. To je opravdu zážitek. Sedíte v zamčeném autě, nechcete moc provokovat focením už vzhledem k tomu, že jste na nejbližších 5km čtverečních jediný běloch a kolem Vás se míhají plechové a dřevěné krabice, ve kterých jsou holičství, potraviny nebo dokonce banky. Občas ulici zahaluje kouř z grilů, které jsou všude kolem a postávají u nich hloučky černochů. Spousta lidí tu jen posedává či postává. Nechtěl bych tu vylézt z auta. Trocha děsu na mě přišla ve chvíli, kdy se naše silnice stala slepou a museli jsme zase zpátky. Vše ale nakonec dobře dopadlo a tak jsme si udělali vlastně i výlet do světově vyhlášeného městečka s největší kriminalitou. Na cestě k mysu jsme se zastavili v Simon´s Townu, který leží asi 30km pod Cape Townem na pobřeží stále ještě Indického oceánu. Městečko je plné turistů. Je tu veliký přístav plný malých plachetnic a také tu stojí dvě velké vojenské lodě. V Simon´s Townu je totiž i vojenská základna, která má na pobřeží několik radarů a hlavně několik obrovských obranných děl. Tudy je totiž dobrý přístup k vnitrozemí a Simon´s Town by byl v případě napadení místem obrany před útokem z oceánu. Simon´s Town je významný kromě jiného ještě i malým kouskem pobřeží s názvem "Penguins Colony". Zde se na pobřeží nacházejí kolonie tučňáků, mezi kterými se můžete procházet a s trochou odvahy i koupat. Ale voda je tu stejně studená jako všude jinde:) V Simon´s Townu jsme spali v další chatičce, tentokrát za asi 550 randů. Druhý den ráno jsme se vydali na mys Dobré naděje a Cape Point. Na Cape Pointu jsme nic neviděli, protože se všude vznášela hustá mlha, která nás docela silně promáčela. Vyšli jsme proto jen k historickému majáku a jeli k mysu. Mys Dobré naděje je fakticky jen malá zátoka s parkovišťátkem a dřevěnou cedulí:) Celé území kolem je ale přírodní rezervací s tisíci druhy rostlin z nichž některé jsou endemické. Roste tu velké množství různých proteí apod. Když to tu na jaře celé rozkvete, tak to musí být krása. Z mysu jsme jeli zpět do Cape Townu, kde jsme plánovali návštěvu města a taky nás tu čekalo hledání kempu, ve kterém bychom strávili poslední noc naší cesty. Kapské město je město jako každé jiné. Stolovou horu jsme nenavštívili, protože byla celá v mlze a tak bychom z ní stejně nic neměli. Vychutnali jsme si tedy jen výhled z parkoviště pod ní a vydali se do ulic. V centru je spousta výškových budov, ale ve skutečnosti je tu podivně mrtvo. Většina krámů je zavřená a největší návštěvnost tu má KFC. Docela mě to tu zklamalo. Jediná budova, která se mi opravdu líbila byl parlament:) K večeru jsme našli kemp, zabalili jsme všechny věci a vyházeli všechny zbytečné, abychom se vešli do váhy na letišti. V kempu jsme tak druhý den ráno nechali stát stan, ve kterém leží možná ještě dnes má karimatka se spacákem a taškou různého jídla:) Možná si tu lidé myslí, že se někdo ze stanu šel jen projít... a možná za něj přijde účet:))

Jeden z domků s lepší fasádou v Mitchells Plain:)

Protea... na mysu rostly žluté, ale třeba v Marakele byly jen růžové

To nevím co je, ale rostla jich tam spousta:)

Mlha, která se valila po kopci zanechala na všem kapky... i my jsme byli promočení jako kdybychom prošli lijákem

Další ze zvlátních květin na mysu

Babún na rozcestí

Starý maják na Cape Pointu (místo, kde se slévají oceány)

Maják s kamenem, na kterém se zvěčňují podpisem návštěvníci

Mlha bránila ve výhledu na oceán, který pod námi hlasitě hučel

Kdo to asi je?:-)

Tenhle člověk se připletl snad ke každé fotce?!!:) Tady je na mysu Dobré naděje

Tučňáci na břehu v Simon´s Townu

Přijíždíme do Simon´s Townu

Vojenská loď v přístavu

Přístaviště plachetnic

Lanovka na Stolovou horu

Pohled z parkoviště pod Stolovou horou na Cape Town

Mrak valící se ze stolové hory a kopců v jejím okolí na Cape Town

Pohled z města ke Stolové hoře

Socha a kostel před parlamentem

Parlament

Gansbaai

2008-12-08T14:42:00.014+01:00

Z Cango Caves jsme se nakonec večer dostali do našeho cíle - Ganbaai. Protože jsem rozhodně hledal nějaký apartmán nebo chatku k pronajmutí, tak jsme se do jednoho pronajatého domku nakonec nastěhovali všichni. Ráno jsem se byl konečně projít po pobřeží Indického oceánu a nasbírat si nějaké mušle. Prvním překvapením byla teplota vody. Chtěl jsem si na chvíli stoupnout do vln, ale oceán je tu opravdu velice studený. O tom mě přesvědčili i surfaři v Simon´s Townu, kteří do vody chodili jen v neoprenu. Druhým překvapením byly velryby, které se tu povalovaly na hladině asi 50m od břehu. Byly krásné a čím dál víc jsem se těšil na vyjížďku. K té jsme nastoupili v deset hodit společně s další asi dvacítkou lidí. Naše sestava zabrala místo na vyhlídkové plošině lodi za kapitánským můstkem a vydali jsme se několik kilometrů od břehu. Tady jsme narazili na první velryby. Jsou nádherné, obrovské, klidné... povalují se metr od lodi, které si víceméně nevšímají, stříkají vodu, potápějí se a opět vynořují. Reagují na pískání a různé zvuky, jsou zvědavé. Po chvíli se na hladině asi 400m od nás objevila taková zvláštní skvrna, ve které se tak zvláštně vířila voda. Hejno delfínů. Vydali jsme se za nimi a zastavili jsme uprostřed hejna. Bylo to úžasné. Stovky delfínů tu skákali jeden přes druhého, podplouvali loď a nakonec za námi chvilku pluli. Mezi nimi jsme našli i dva lachtany. Čekal jsem hodně, ale tohle ne:) Nakonec se nám podařilo najít ještě několik velryb. Jedna z nich nás ale upoutala nejvíc. Rozhodla se totiž vyskakovat nad hladinu. Tenhle okamžik si asi budu pamatovat celý život (aspoň v to doufám:)). velryba vyskočí nad hladinu průměrně každých 16 sekund a během těch dokáže své tělo dostat i do 30m výšky. Vůbec si nedokážu představit tu sílu a rychlost, jakou musí tak obrovský a těžký tvor vyvinout, aby se mu to podařilo. Je to nepopsatelné. Člověk jen stojí a zírá, nechce se mu natáčet ani fotit... možná už to nikdy v životě neuvidím... kvůli tomu bych se sem určitě vrátil!

Přejezdem těchto hor se dostanete dolů k oceánu. Vysoké hory tu zastavují oblačnost od oceánu a nepouštějí jí dál do vnitrozemí.

Pohled na Gansbaai z lodě

Křiklouni na pobřeží:)

Touhle loďkou jsme se vydali za velrybami

Delfín

Velryba v první fázi skoku

Projížďka byla opravdu pohodová

Matka s mládětem (mládě je ta zmatená změť ploutví vzadu:))

Blízká setkání třetího druhu:)

Vidět tyhle obrovské rybky zblízka je vážně zajímavé

A jedna série fotek jednoho ze skoků

Zpět do Karoo a Cango Caves

2008-12-08T14:07:00.016+01:00

Z Mokaly jsme se přesunuli zpět do Karoo, tedy parku, který jsme navštívili jako první na naší cestě. Jak jsem si umanul, tak jsem také udělal a hned po příjezdu jsem si pronajal na noc jeden z domečků. Velice mě potěšila cena. Ta je za jednu noc 640 randů (zhruba 1300,- Kč) včetně bohaté snídaně. První spaní v posteli, vlastní sprcha, bar, klimatizace a necelých 150m k bazénu. Ten den jsme se jen váleli u bazénu. Venku bylo kolem 40°C a voda měla necelých 20°C, takže jsme do ní lezli hodně opatrně:) Po koupání jsem se se všemi rozloučil a vydal se do chaty. Takovou pohodu jsem hledal už dlouho. Seděl jsem na verandě, díval se do kopců a pozoroval západ slunce s hrníčkovou polévkou v ruce... Ráno jsem se dostavil do jídelny a vybral si z deseti možností klasickou anglickou snídani. Nejsem angličtinář a tak jsem stejně polovinu nedokázal souvisle přeložit natolik, abych věděl, co mi donesou:). Z Karoo jsme se vydali na cestu k moři. Vraceli jsme se totiž do Gansbaai, kde jsme si opět zamluvili vyjížďku za velrybami. Po cestě jsme se ale stavili ještě na jednom neplánovaném místě. Tím se staly Cango Caves, tedy zřejmě nejznámější jihoafrické jeskyně. Vchod do jeskyní se podobá spíše menšímu obchodnímu domu. Je zde jasně poznat, že je tu cílem vydělat. Turnikety, přepážky na lístky jako v bance a několik pater s obchůdky se suvenýry, šperky, oblečením. Hodinová procházka s průvodcem tu vyjde na 55 randů (asi 110,-Kč) a je se opravdu na co dívat. Větší jeskynní prostory jsem ještě v životě neviděl a už asi neuvidím. Je zde velké množství stalaktitů, stalagmitů a podobných přírodních krás. Za 90 randů tu nabízejí i "adventure" prohlídku. Při ní se výprava podívá hlouběji do nitra země a místy se musí lidé i spouštět úzkymi průrvami či se plazit. Kdybych tu byl sám, tak bych to rozhodně zkusil.

Odpočinek u bazénu... pokoušíme se dělat vlny:)

Můj nový stan v Karoo:)

Kuchyňka s barovým posezením

Koupelna

Koutek s pohovkou a hlavně klimatizace... ta byla velice příjemná hlavně v noci

Postele

Pohled z verandy na kopce parku

Expozice v Cango Caves

V jeskyních je k vidění spousta zajímavých krápníků

Obrovský srostenec vznikl spojením stalagmitu se stalaktitem během několika málo desítek tisíc let:)

Jeskyně jsou působivě nasvícené

No není to pozoruhodné?

Tyhle krápníky se mi líbily nejvíc... na výšku měřily asi 10-15m a člověk si přímo pod nimi připadal jako mravenec... působivé

Klát - 4. díl

2008-12-07T20:00:00.007+01:00

Tenhle víkend jsem pokročil s prací na klátu. Včera a předevčírem jsem do noci přemýšlel nad všemi rozměry uvnitř úlu. Dnes jsem se pustil do práce a je hotovo. Tedy veškerá hrubá práce uvnitř úlu je hotová. Vnitřní rozměry mi dovolily udělat dvě řady rámků po pěti. Rámek je nakonec relativně malý, tedy 295 x 160mm. Uvidíme, jak s tímto prostorem budou spokojené včely. Protože nebudou mít tolik prostoru, je tu riziko, že se časem vyrojí. To ukáže až praxe. Při příští výrobě bych uvažoval o větší rámkové míře i větším počtu rámků, ovšem to už vyžaduje pořádný kmen. Na klátu mi nyní zbývá spousta drobné práce. Je třeba dotěsnit a vybrousit všechny škvírky, dodělat česno a dáv kmenu vzhled i zvenčí a vymyslet konstrukci stříšky. To ale zase až příště. Dnešní práci Vám nejlépe přiblíží fotografie.

Ráno začalo sbíjením rámků

Po zdlouhavém rozněřování jsem nakonec připevnil vodící lišty a začal dovnitř postupně skládat sbíjené rámky

A to už je výsledek:) 10 rámků, tedy pět ve dvou řadách nad sebou

Rámky za prosklenými dvířky

Hotový úl

Klát - 3. díl

2008-12-05T19:23:00.012+01:00

Je tu další víkend a s ním i další část práce na klátu. Dnes jsem se rozhodl vytvořit na zadní straně klátu rámeček, který by jednak prohloubil vnitřní prostor a také, aby bylo možné osadit dvířka tak, jak jsem si to během týdne vymyslel. Rozhodl jsem se totiž, že bude zadní část průhledná, aby bylo možné včely kontrolovat a pozorovat. Pak nastal problém s tím, že jsem nechtěl při každém otevření úlu ( např. kvůli čištění podletu) rušit včely. Tak jsem si usmyslel, že ve spodní části ještě udělám jedny dvířka, kterými budu mít přístup k podmetu samostatně. Nejdříve jsem tedy vytvořil 3cm vysoký rámeček. Tím se mi vnitřní prostor prohloubil na asi 17,5 cm. Poté bylo nutné vsadit do rámu laťku, která by oddělila obě dvířka, aby mezi nimi nebyla mezera. Tato laťka mi v budoucnosti poslouží i jako nosný prvek pro mřížku proti zastavění podmetu. Do rámu vrchních dvířek jsem nejprve uvažoval o plexiskle. To ale v kadaňském sklenářství nemají, takže jsem si nakonec vzal 3mm tlusté sklo. Kdyby nebylo vhodné, tak ho mohu v budoucnosti vyměnit. Spodní dvířka jsou stejné konstrukce jako u klasického dna. Celý dnešní postup je asi nejlépe patrný z fotografií.

Rámeček na zadní část klátu

Osazený rámeček

Vrchní dvířka s již osazenými laťkami pro nalepení skla

Osazené sklo, teď jsou na řadě panty

Laťka rozdělující podmet od prostoru s rámky

Spodní dvířka k podmetu

Celkový pohled

Nasazená horní dvířka

Na dvířka jsem osadil jednoduchou závlačku

I při zavřených dvířkách se dá podmet vyčistit

Národní parky Marakele a Mokala

2008-12-03T13:31:00.021+01:00

Z Dračích hor jsme se přesunuli do Marakele National Parku, který se nachází asi 90km severněji od Pilanesbergu. Jako již tradičně během naší cesty, jsem se sem dostali chvilku před zavírací dobou. Park Marakele se mi moc líbil. Je rozdělený na dvě části. V jedné je neoplocený kemp pro stany a karavany a zvířata, která tu chodí k nedalekému napajedlu se tak mohou přijít podívat až do kempu. V této části parku nejsou samozřejmě žádné kočkovité šelmya největším zvířetem je tu asi nosorožec. Druhá část parku je pak od té první rozdělena betonovým tunelem a elektrickou bránou. Zde je park tvořen opravdu pohlednou kopcovitou krajinou. Velká cást cest je tu však navržena pro auta s náhonem na všechna čtyři kola a kdyby tu přes den víc zapršelo, tak bychom měli s našimi osobáky asi problém. V druhé části se také nachází vrchol s vysílači, kam jsme se druhý den ráno vypravili. Bylo velice příjemné stát krátce po páté hodině ráno na nejvyšším vrcholku, vyhřívat se na slunci, které se zatím jen ztěžka dostávalo do údolí a pozorovat tu nádhernou kopcovitou scenérii parku Marakele. Celý den jsme pak strávili v kempu odpočíváním, hraním pokeru atd. Napajedlo totiž k večeru nalákalo spoustu zvířat a tak jsme ze stoliček u stanu mohli pozorovat pakoně, impaly, zebry, vodušky i kudu a nakonec se k napajedlu dostavila i asi osmičlenná skupinka nosorožců. Ti se postupně přibližovali ke kempu, až se jeden z nich procházel mezi stany. To byl hodně silný zážitek. Pak zmizeli ve tmě, ale ještě nějakou chvíli bylo slyšet z okolí jejich dupot a odfrkování. Ráno jsme se vydali na další cestu. Tentokrát do Mokala national parku, který je od Marakele vzdálený asi 900 km. Tenhle park byl zvolený hlavně proto, abychom si rozdělili asi 1500km dlouhou cestu z Marakele zpět do Karoo. Tentokrát jsme do parku přijeli už po zavíračce a já už těch pozdních příjezdů, stavění stanů při světle baterky apod. měl vážně plné zuby. Když jsem tu pak během ubytovávání se zjistil, že pronájem chaty vychází v průměru na 600 randů, tedy asi 1200 Kč, tak už jsem byl jasně rozhodnutý, že do konce pobytu už ve stanu bydlet nebudu. Tento park je nový, ale opravdu pěkný. Za pár let, až se stane známějším, to tu bude opravdu příjemné. V Mokale jsme tedy jen přespali, ráno si dali v restauraci pravou anglickou snídani a vydali se do Karoo, tedy parku, kde jsme byli první den naší cesty.

Takhle na větvičce je to prostě jen větší kobylka, ale když letí, to je krása:)

Typický africký západ slunce nad Marakele

Po půl páté ráno jedeme k vysílači... cestou je spousta pohledných kopců

Na nejvyšším z kopců

Jeden z vysílačů na kopci

Všude v okolí tu roste tahle nádherná květina - Protea... ta na obrázku tedy teprve rozkvete

Cestou zpátky do kempu jsme ztratili poznávací značku, kterou nám večer jeden hodný angličan dovezl... kousek od kempu jsme ale narazili na mládě nosorožce na procházce s mámou.

Takovéhle potvory se procházeli po kempu po setmění... tenhle "ošklivák" měřil asi 8cm a vůbec nevím co je to za potvoru... vypadá jako zmutovaný cvrček:)

Tenhle štír nám ráno přišel pomoct zabalit stany

Antilopa sklaní... jedna z nejmenších antilop na světě

I v Africe mají na silnici zebry:)

Nosorožčí rodinka

"Až budu velký tak budu mít taky dva rohy!"

Moje kamarádka z kempu... troufli jsme si k sobě asi na dva metry a ani jednomu z nás už se další krok nechtělo udělat:)

Západ slunce v Mokale

Recepce v Mokale

Jak je vidět, tak Mokala je tu teprve od roku 2007

Okolí Graskopu a Blyde River Canyon

2008-12-02T08:53:00.019+01:00

Z Krugerova národního parku jsme se vydali ke Graskopu, kde se nachází Panorama Rest Camp z roku 1965. Je to příjemný malý kemp pár kilometrů od Graskopu, který se nachází na okraji kaňonu. Mezi jeho pozoruhodnosti patří především parádní bazén na samém okraji srázu. Při naší návštěvě ale nevyšlo počasí na koupání a tak jsme si koupel s výhledem do kaňonu neužili. Poblíž Graskopu jsme navštívili několik opravdu pěkných přírodních jevů. Nejblíže je The Pinnacle, což je místo s výhledem do údolí. Zde se nachází působivý skalní zub. O několik desítek metrů dál je pak vodopád s názvem George. Přímo nad ním tu můžete stát a pozorovat vodu, která se Vám proplétá mezi nohama a padá do asi pětadvacetimetrové hloubky. Další zastávkou se stalo místo s názvem God´s Window. Zde je velké parkoviště s tržnicí. Nad vyhlídkou God´s Window je malý kousek horského deštného pralesa, kterým se prochází na malý view point. Z toho jsme moc neměli, protože se celým údolím valila mlha. Kousek od God´s Window se nachází další zajímavé místo - Berlin Falls. Jak název napovídá, jedná se o vodopád. Na zdejším parkovišti jsme velice pobavili hlídače. Chvilku vtipkoval a pak jeho pohled spočinul na naší přístrojové desce. Když jsme mu na otázku o původu podivných bobulek vysvětlili, že se jedná o žirafí bobky, tak nemohl smíchy popadnout dech. Poslední zastávkou se stalo nejznámější místo v okolí - Blyde River Canyon a The Three Rondawels. Blyde River Canyon je třetím největším kaňonem na světě. Nápadně připomíná slavný Grand Canyon. V Panorama kempu jsme se rozhodli o pořádnou grilovačku. Asi v polovině večera se v kuchyňce objevil malý chlapík ve vaťáku a monterkách s pánvičkou a klobásou. Chvilku nás jen pozoroval a my na jeho účet trošku vtipkovali. Pak se s námi pustil do hovoru a my mu museli anglicky vysvětlovat kde leží Čechy, že jsme spíš ze severu naší země apod. Když jsme mu začali vysvětlovat, že úplně na severu leží Ústí nad Labem, tak se podivně usmál a pravil: "Mě to nemusíš vysvětlovat, ty vole, já sem od Plzně". Jmenoval se Jirka a do JARu se dostal v roce 68, když s manželkou předstírali odjezd na nákupy v zahraničí a přitom úspěšně emigrovali před příchodem ruských vojsk. Od té doby v ČR nebyl. Má tu jen bratra. Dcera jeho bratra se prý jmenuje Maruška a zpívá kdesi v plzeňském divadle:) Dal nám spoustu zajímavých tipů na výlety v okolí a druhý den jsme se s ním rozloučili. To nás čekal asi 450km dlouhý přejezd do Marakele National Parku.

Naše ležení

Bazén na ostrohu v Panorama rest Campu

Zahraniční vozidlo:)

The Pinnacle

Nad vyhlídkou u Pinnaclu

Vodopád George.. musel jsem to tu oběhnout, abych ostatní vyfotil nad vodopádem:)

Ohlédnutí nad God´s Window před vstupem do deštného pralesa na tržnici s parkovištěm... přestože ten dnes vítilo jinde slunce, tak se z údolí v tomhle místě valila mlha a vyditelnost byla mizerná

V deštném pralese

Pod God´s Window

Vybírám suvenýry na tržnici

U Berlin Falls

The Three Rondawels

Pohled na Blyde River Canyon a Three Rondawels

Večerní grilování

V Africe jsme trpěli hladem a nouzí... jen vyjímečně jsme si mohli dopřát žampióny, kuřecí stehýnka, klobásky, brambory a zeleninu... :)))

Rozhovor s Jirkou

Ráno po dešti

Kruger National Park

2008-12-01T14:43:00.032+01:00

Z Pilanesbergu jsme se přesunuli o zhruba 500km dál do Krugrova národního parku. Ten je největší v JARu. Jeho rozloha je zhruba 20 tisíc kilometrů čtverečních, tedy asi jako čtvrtina naší republiky. Protože po délce se táhne od severu k jihu více než 380km, tak je i jeho krajina velice různorodá. V severní části jsou již tropy a věhlasné baobaby. Poté se krajina postupně mění, a tak je zde možné vyskytnout se ve stepi, savaně, listnatém lese i v nízkých horách. Žije tu přes 33 druhů obojživelníků, 100 druhů plazů, 45 druhů ryb, 450 druhů ptáků a více než 120 druhů savců. Nás zde čekalo pět nocí ve třech různých kempech. Dva dny v Letabě, dva dny v Sataře a jeden den v Orpenu (tedy přesněji řečeno v jeho satelitu - Maroela Private Campu). Jeden den jsme navštívili ještě kemp Mopani, kde jsme se ale jen na pár hodin ukryli u bazénu před nesnesitelným sluncem. Krugrův park se mi docela líbil. Na projetí všech jeho cest je ale třeba více času. Je zde možné spatřit obrovské množství zvířat. Jeden večer jsme si tu vyzkoušeli i jednu noční vyjížďku, ale z té jsem tak nadšený nebyl. Zážitek to byl sice zajímavý, ale vesměs jsme viděli ta samá zvířata, která jsme pozorovali celé dny předtím. Také jsme se podívali na archeologické naleziště z doby železné. Protože patří Kruger mezi mercedesy mezi parky, je zde velké množství ochůdků a celková nabídka služeb je vysoká. Je to tedy klasické turisticky hojně navštěvované místo, kde se skoro každý kemp mění v malou vesničku s obchodem, restaurací, bazénem, domky (v Sataře dokonce i letním kinem) atd. Po několika dnech mě ale nadšení přešlo. Každodenní ježdění 30km rychlostí a pozorování zvířat je stále se opakující činností, která se docela omrzí. Člověk už fotí po sté to samé a jen zkouší projet cesty, kterými ještě nejel. Ještě štěstí, že se na trase objeví sem tam nějaký hide nebo view point a je možné vystoupit a chvilku se např. kochat pohledem na koryto řeky. Dnes mě trochu mrzí, že jsme téměř většinu času věnovali pozorování zvířat. Z Afriky jako kontinentu a jejích památek mám tedy docela málo vzpomínek. Ale protože plánuji, že se sem brzy sám zase vrátím, tak to bude určitě ve větší míře právě za nimi. V příštím díle o africkém putování si povíme něco o Dračích horách, které se nacházejí asi 80km od Krugeru. Přes ně jsme se tedy pomalu vraceli na zpáteční cestě z Krugeru do Cape Townu.

Píchlé kolo na jediném asi 30km dlouhém štěrkovém úseku cesty...

Pneumatiku se nám povedlo i pěkně roztrhat:)

Západ slunce při příjezdu do Krugeru

A mraky při východu druhý den... africké nebe umí krásné věci

Na obratníku kozoroha

Jedno skupinové foto na obratníku

Zrekonstruovaná pec na tavení železné rudy

Jedno z obydlí při archeologické prohlídce

Další z domů na nalezišti

Debata s průvodcem

Lvice hlídající si místo, kde před chvilkou ulovili tři mladé lvice bůvola

"Tady orel, tady orel, mám tu žirafu, mám tu žirafu":)

Návštěvník mezi stany

Tak tenhle ptáček je dytík, ale nevím přesně který:)

Předvádějící se zebry

Póza bůvola s klubákem na hlavě:)

Hyena

Slůňátko s maminkou:)

To je bašta

Krásná kočka

Rodinka

Kuk:)

Dopolední siesta

Západ slunce poblíž Phalaborwy

Marabu při západu slunce

Africký měsíc

Krásný samec kudu

Klát - 2. díl

2008-11-29T20:36:00.010+01:00

Dnes jsem se poprvé od návratu z Afriky dostal do své truhlárničky. V pátek jsem si kvůli tomu v Praze koupil plný kufr palivového dřeva, abych mohl pěkně topit. Ráno byly v dílně necelé dva stupně, takže jsem roztopil kamínka a pustil se do další části práce na klátu. Během dvou hodin bylo v dílně krásných 12°C, což bylo velice příjemné. Rozhodl jsem se dotáhnout do konce práce na vnitřním prostoru. Vzal jsem tedy elektrickou brusku a vybrousil co nejlépe vnitřek. Není to sice úplně dokonalé, protože na větších nerovnostech bych musel nechat ruce, ale s těmi si včely poradí pomocí propolisu. Po úvahách jsem se rozhodl vnějšek klátu vyřezat. To má sice i estetické důvody, ale hlavním důvodem je to, že se kmen zbaví lýka pod kůrou, kde se zadržuje obrovské množství vody a kmen tak obtížně vysychá. Tím, že jsem do kmene udělal díru jsem z jedné strany schnutí urychlil. Tím dochází k nerovnoměrnému vysychání a větším možnostem popraskání. To je zatím ještě moje noční můra. V nejbližší době opatřím klát asi provizorně ocelovými pásy, aspoň do té doby, dokud si nebudu jistý, že příliš nepopraská. Odstranění kůry jde nejlépe pomocí většího dláta. Trvalo mi to asi hodinku. Pak nastala práce, které jsem se obával a pořád ji oddaloval. Totiž vyříznutí vletového otvoru. Nejprve jsem si ho vyznačil uvnitř úlu. Poté jsem si otvor vydlabal do hloubky asi jednoho centimetru dlátem. To z toho důvodu, že motorová pila má při "zapíchnutí" tendenci cuknout a mohlo by dojít k proříznutí většího otvoru. Otvr jsem se rozhodl udělat 18x2cm veliký. Tím má dnešní práce skončila. V hlavě teď nosím plány vnitřního uspořádání, které chci v nejbližší době přenést do skutečnosti. To ale zase v dalším díle.

Původně jsem v truhlárničce topil elektrickými kamny. Ty ale vyhřívaly prostor velice pomalu, takže jsem se rozhodl pro klasická kamínka na dřevo a to se vyplatilo. Dokonce jsem se zamiloval do toho zvuku praskajícího dřeva při práci:)

Chce to trochu trpělivosti, ale když správně zvolíte zrnitost, tak jde broušení i mírně vlhkého dřeva dobře. Pro první broušení jsem zvolil zrnitost 40 a 80.

Kůra šla odstranit docela dobře. Pod ní se zadržovalo větší množství vody a všechno bylo nasáklé.

I z metrového kusu je tolik kůry, že mi to vystačí na topení na několik týdnů:)

Vyznačení vletového prostoru uvnitř klátu

Proříznutý otvor z venkovní strany

... a ze strany vnitřní

Pilanesberg National Park

2008-11-27T10:02:00.029+01:00

Z Karoo do Pilanesbergu jsme jeli cele odpoledne a celou noc. Vyrazili jsme kolem třetí hodiny a do Pilanesbergu jsme dorazili kolem 6 hodiny ráno, když zrovna otvírali. Cesta byla velice úmorná, protože na silnici byla spousta uzavírek, a tak jsme každou chvíli stáli na nějakých semaforech a čekali. Pilanesberg National Park se nachází asi 1,5 hod. jízdy od Johanesburgu a obklopuje město Sun City, což je takové malé Las Vegas pro turisty. Ráno jsme rychle rozbalili stany a dospávali noční cestu. Po vyřízení všech vstupů, zaplacení ubytování a seznámení s možnostmi parku jsme se vydali na první projížďku parkem. Venku bylo zataženo a nakonec se spustil i vydatný liják, který vytvořil ze štěrkových cest místy obtížně sjízdný terén. Všude stály louže a valila se voda. Jeden z můstků na cestě voda dokonce přetékala. V Pilanesbergu jsme poprvé uviděli slona, který si to štrádoval podél cesty a nakonec i po ní. Kromě slonů jsou tu samozřejmě zebry, žirafy, pakoně, impaly, vodušky, nosorožci atd. Večer se nám podařilo objevit i skupinku dvou mladých lvů. Na místo, kde jsme je spatřili jsme se vydali hned druhý den ráno a udělali jsme dobře. byli stále na stejném místě, protože tu v křoví měli uloveného pakoně. Mé první setkání se lvem bylo opravdu úchvatné. Stál uprostřed silnice a vůbec nevěnoval pozornost autům okolo. Nejprve mě překvapila jeho velikost. Připadá mi, že v zajetí jsem ještě takhle velkého lva neviděl. Stáli jsme od něj asi 3m a on se s nadhledem rozhlížel po okolí. Krásné a majestátné zvíře. Titul krále zvířat má zaslouženě. ten samý den jsme tu konečně objevili i spoustu nosorožců a podnikli první nákup suvenýrů v Pilanesberg Center, což je malý obchod s restaurací uprostřed parku. Během prvního dne nám promokly stany a věci v nich, takže jsme si všechno sušili v sušičkách a méně odvážní se na noc uchýlili do auta. V kempu jsme si poprvé během cesty také grilovali. Sortiment masných výrobků je sice jiný než u nás, ale klobásy jsou stejně výborné. krajina je v Pilanesbergu úplně jiná než v Karoo. Je zde více zeleně, stromů, jsou zde jezera a potoky. Přivážím si odsud vyřezávané masky a jednu poznávací značku, kterou jsme objevili na cestě:) Po dvou dnech v Pilanesbergu jsme se vydali k dalšímu cíli, kterým se stal asi nejznámější park v JARu, tedy Kruger National Park. Od Pilanesbergu je vzdálený asi 500km a o něm až zase v příštím článku.

Déšť rozvodnil některé říčky v parku

... a ty se pak přelévaly i přes mosty

Pakoně se v dešti pasou u jednoho z menších jezer v parku

A je po bouřce

Duha

Testujeme, co všechno naše malé autíčko vydrží...

Vchod do Pilanesberg Center

Mapa parku

Dej přednost v jízdě nosorožci:)

Kočička (nebo spíš kocourek) na cestě:)

To je krasavec

Japonská výprava dává přednost stádu pakoňů

Perlička

Odpočinek před nočním životem

Pilná práce na výrobě kuličky:)

Co by to asi mohlo být? Asi antilopa pruhovaná:)

Pasoucí se pakoně

Já si ale vzpomenu jak se tohle zvířátko jmenuje, slibuju:)

Prasátko

Impala frajerka

To je ale parádník

Voduška

Pakoně

Chtěla se schovat, ale nevešla se za strom:)

A tady je jich víc:)

Ten se mi vážně líbil

Pár minut strachu a napětí

Přílet, Gansbaai, Karoo National Park

2008-11-26T08:36:00.025+01:00

Do Cape Townu jsme přiletěli krátce po šesté hodině ráno. Po výměně peněz jsme si šli vyzvednout auta z půjčovny. Čekaly tu na nás dva osobáky. Ford Ikon a Nisan Tiida. V životě jsem tahle auta neviděl. JAR je tím specifický. Jezdí zde spousta neznámých modelů známých značek. Jediné automobilky, které se drží stejné modelové řady je Mercedes a BMW. VW zde např. svůj známý Golf prodává jako model Citi nebo Citi Plus. Z Capa Townu jsme zamířili do Gansbaai, menšího městečka na pobřeží Indického oceánu, které je od Cape Townu vzdálené asi 150km. Kromě toho, že se zde vyrábí konzervy s tuňáky, je toto místo specifické vyjížďkami za velrybami, bílými žraloky a také místy na pobřeží, odkud se velryby dají pozorovat. Nám ale nevyšlo pěkné počasí, takže se plavba odložila a my jsme tedy pokračovali k druhému cíli cesty - Karoo National Parku. Ten leží asi 500km severovýchodně od Cape Townu a je relativně nový. Nachází se ve velice zajímavé hornaté krajině poblíž města Beaufort West. Je zde možné se ubytovat v apartmánech okolo recepce nebo v kempu, který je od recepce vzdálený asi 1km. Bylo to naše první setkání s kempem a mě osobně dost příjemně překvapilo. V kempu v Karoo jsou pěkné koupelny se sprchami, prádelna s pračkami a sušičkami a kuchyňka s elektrickými vařiči. Protože v Karoo nemají žádné kočkovité šelmy, není kemp oplocený. Druhý den jsme se vydali na objížďku parkem. Krajina je tu suchá, vyprahlá a prostírá se mezi nádhernými kopci. K vidění tu jsou pštrosi, zebry, antilopy trávní a skákavé, kudu atd. Údajně by tu měl být i nosorožec, ale nám se žádného nepodařilo objevit. Obloha byla sice zatažená, přesto bylo velké teplo a tak jsme po projížďce a zabalení stanů vyrazili do venkovního bazénu nad apartmány. Stejný bazén ale nabízí i jedna z odpočinkových zastávek na vyjížďkové trase. Když tedy kroužíte po parku a máte sebou plavky, tak si můžete chvíli odpočinout a zaplavat si. Po koupeli jsme nasedli do vozů a vydali se k dalšímu cíli - Pilanesberg National Parku, který je od Karoo vzdálený asi 1200km severovýchodně.

Krajina cestou do Karoo

Průsmyk na cestě

Ivanhoe Sea Safaris v Gansbaai, kde nabízejí vyjížďky za velrybami

Ať je venku jakákoli teplota, tak "domorodci" nosí dlouhé rukávy, bundy a kalhoty a velice módním doplňkem je pletená čepice. To mě zaráželo celou dobu pobytu v JARu.

Mezi Gansbaai a Karoo byla podél cesty k vidění spousta jeřábů

Snovač v akci

A ještě jeden snovač

Krajina na pobřeží je úrodná a zelená a kromě zemědělců a vinařů se tu daří i chovatelům. V tomhle případě je vidět hned několik výběhů se pštrosy

Antilopa skákavá v Karoo

Antilopa trávní

Zebry v Karoo

Pštrosice s velice nenápadnými pštrosáčaty:)

Samec antilopy Kudu

I v suché krajině a vyschlým keřích se tu a tam objeví kvítky

Typická rostlinka v kamenitém okolí kempu a recepce

Bazén s golfovým trávníkem na odpočívadle jednoho z okruhů. Taková malá oáza v vyprahlé krajině

Schovaní na "hajdu" (Bird Hide) pozorujeme rákosí plné snovačů

Rozhrabané termitiště

Na plošině jednoho z kopců pozorujeme údolí

Malý archeologický okruh nedaleko apartmánů nabízí pohled do minulosti této oblasti

Tři želvy procházející se mezi stany v kempu

Všeobecné dojmy z Afriky

2008-11-24T16:14:00.003+01:00

Jihoafrická republika je se zhruba 44 milióny obyvatel 26. zemí v počtu obyvatel na světě. Prezidentem je v současné době Kgalema Motlanthe. Hlavním městem je Pretoria. Rozloha země je asi 1 200 000 km čtverečních (Česká republika má asi 79 000 km čtverečních). Jihoafrická republika má veliké zásoby nerostných surovin (JAR má světové prvenství v zásobách zlata, v produkci platiny, rud chromu a vanadia). Pás kolem pobřeží od Kapského města přes Port Elizabeth je velice zemědělsky produktivní. Je zde spousta vinic, polí s obilím, cukrovou třtinou, kukuřicí a pšenicí. Ve veliké míře se zde chovají pštrosi, kuřata, ovce a skot. Zbytek země, který od pobřeží odděluje pás hor, je poměrně suchý a je zde velký problém se zavlažováním a erozí půdy. Zde je zemědělství omezené a hospodářská produkce se soustředí spíše na chov. K vidění tu jsou známá větrná čerpadla zásobující nádrže s vodou. Mezi vnitrozemím a pobřežím je znatelný rozdíl a chvílemi jsem si připadal, že jsem se přejezdem hor ocitl v jiné zemi. Jen dvakrát se nám podařilo narazit na žebrající skupinky dětí a dospělých. Nakupovat se dá v tradičních supermarketech. Mezi největší značky zde jednoznačně patří Spar. Potraviny se dají pořídit skoro ve stejné míře jako u nás. Problémem je pečivo. Protože zde dlouhou dobu měla hlavní slovo Anglie, tak je tu k dostání většinou jen klasický toustový chléb. Šílený mi připadá i systém teplé a studené vody na umyvadle. nechápu, jak si v Anglii myjí ruce, když mají každý kohoutek na jiné straně umyvadla:) Ze sýrů si tu můžete koupit třeba klasickou Veselou krávu, z másla pak např. Ramu. Na několika místech čepují Pilsner Urquell. Benzín tu stojí zhruba 8 Randů, tedy asi 17 Kč. A můj celkový dojem? Jihoafrická republika je nádherná země, kde si každý najde svůj koutek. Finančně je velice příznivá a poskytuje stejný standart, jaký můžete sehnat všude jinde na světě. Samozřejmě, čím více dáte, tím více dostanete:)

Jihoafrické mince

Jihoafrické bankovky

Malá ochutnávka

2008-11-24T13:46:00.002+01:00

Jsem zpátky

2008-11-24T10:30:00.004+01:00

Dnes v jednu hodinu ráno jsem se vrátil z téměř měsíční cesty po Jihoafrické Republice, takže tu začne "malý" seriál o zážitcích a místech v této nádherné zemi. Přivezl jsem si 14GB fotek a 4 hodiny videa. Včera jsem absolvoval celodenní let a všechny odbavovací a prohlížecí akce a kupodivu nejhorší zážitek mám z Kadaně. Když jsem v jednu hodinu ráno vystupoval z auta, tak se k nám přiřítilo policejní auto, vystoupil očividně špatně naladěný policista, svítil si na nás baterkou a velice nepříjemným hlasem vyzval řidiče aby mu předložil všechny doklady. Protože jsme se právě chystali vystupovat, tak jsme se odpoutali a dokazujte, že jste byli připoutaní:(. V tu chvíli vystoupil druhý strážník a na pokyn "Ty si vem toho spolujezdce!" jsem byl vyzván k legitimaci. Nastalo opisování občanek, dotazy odkud jedu apod. Vůbec nevím o co šlo, ale snad se chlapcům zvedlo sebevědomí. Řidič dostal dva body a pětset korun pokutu za nepřipoutání, aniž by si nechali vysvětlit, že jsme právě vystupovali, což s pasem není možné. Dejte pitomci uniformu...

Klát - 1. díl

2008-10-31T21:37:00.012+01:00

Včelaření se lidstvo věnuje již od nepaměti. Zmínky o vybíraní medu jsou zachyceny v tisíc let starých kresbách jeskyní ve Španělsku. Mě osobně se líbí středověké kresby zachycující včelaře (brtníky) na žebřících, jak vybírají plástve divokých včel v dutinách stromů (brtích). Později se lidé naučili včely přenášet blíže ke svým domovům a k tomu účelu zhotovovali v kmenech úly vlastní. Těm se říká kláty a u nás se nejvíce používaly na valašsku. Dnes je už můžeme v původní podobě objevit většinou jen v lidových skanzenech. Díky své estetičnosti se ovšem sem tam objevují i dnes a nejeden včelař někdy uvažoval o jeho pořízení. Znám dokonce několik včelařů, kteří v nich včelaří i dnes, souběžně s moderními nástavkovými úly. Rozhodl jsem se takový klát vyrobit. Předcházelo tomu krátké období výpočtů, nákresů, konzultací s několika včelaři, pátraní v odborné literatuře a v neposlední řadě i ze zkušeností lidí, kteří takový klát již vyrobili. V dnešní části Vám představím první část výroby. Nejdříve je nutné si rozmyslet, jakou rámkovou míru zvolíme. Klasická míra, tedy 39x24 cm je příliš veliká a bylo by zapotřebí silného kmene. Je tedy rozumnější zvolit rámek nestandartní. Já se rozhodl pro rámek 30x20. K tomuto účelu postačí kmen o průměru 45 cm. Na délce tolik nezáleží, ovšem minimálně by to měl být 1m. Zbytek postupu Vám vysvětlím na fotografiích. K samotné práci budete potřebovat kmen, motorovou pilu, široké dláto, dřevěnou palici, klín a palici k zarážení klínu.

Ukázka klátů

Nejprve je nutné vytvořit zadní část úlu. Výkroj můžeme později použít jako dvířka, ovšem budou dost těžká. Sám jsem se rozhodl ho nepoužít a zhotovit si dvířka vlastní. Plocha musí být z každé strany alespoň o 2cm širší, než samotný "kaslík" na rámky.

Na plochu řezu si vyznačíme budoucí prostor pro rámky a podmet. Uvažuji o 3cm vysokém podmetu. Počítám li se dvěma rámky nad sebou v teplé stavbě, je výška otvoru cca. 46,5cm a jeho šířka pro rámek 30cm je asi 34cm.

Na liště motorové pily je třeba si vyznačit hloubku řezu a poté po celém obvodu vyříznout otvor o uvažované hloubce kaslíku. Já se rozhodl vyříznout otvor o 5mm menší a to i do hloubky, abych mohl samotný kaslík začistit.

Vnitřek kaslíku musí ven. Proto je ho třeba rozřezat na menší části. Je možné ho rozřezat na malé čtverce, nebo v lepším případě na slabé proužky. Pomocí klínu a palice se dřevo velice dobře láme a vyndavá.

Práce s vylamováním je docela náročná a už při ní je třeba dbát na co největší přesnost, aby nám pak nepřibyla práce se zarovnáváním.

Když je kaslík vyříznutý, nezbývá než zarovnat stěny i dno pomoí dláta. Chce to aspoň malou zkušenost s prací s dlátem. Je to asi nejrychlejší způsob začištění. Práce s pomocí rašple nebo brusky by byla příliš zdlouhavá.

Při samotné práci je na prvním místě bezpečnost, což platí především při práci s motorovou pilou. Neměl by chybět štít a rukavice a i pevné, nevlající oblečení by mělo být samozřejmostí. Výhodou jsou sluchátka chránící Váš sluch. Práce s vyřezáváním totiž zaberou dost času a motorová pila vytváří zhruba 110 dB hluku.

Má práce na klátu pokračuje a v příštím díle Vám představím její další průběh.

Klášterecké divadelní žně 2008

2008-10-28T08:07:00.015+01:00

V sobotu začaly v Klášterci "Klášterecké divadelní žně". Jsou v pořadí už šesté a dnešní rok mají být "fantastické". První hrou byla tedy adaptace sci-fi klasiky "Blade Runner" v podání kláštereckého Klasu. Tahle hra se mi líbí, je v ní několik zajímavých momentů a zajímavá je i scéna a provedení. Snad se mi podaří se během týdne dostat ještě na nějaké jiné večerní představení, protože jsem dostal permanentku a chtěl bych udělat nějaké fotky:)

Předscénka

"Centrální mozek lidstva" hovoří k divákům přehlídky

Výlov rybníka

2008-10-28T07:51:00.007+01:00

V sobotu ráno se na chovném rybníce na Hradci u Kadaně konal výlov. Byl jsem zvědavý a jel se podívat, protože výlov jsem už neviděl několik let. Když jsem dorazil, tak všude seděla mlha a nebylo vidět víc než na tři metry. Pověsil jsem si tedy foťák na rameno a jen přihlížel. V rybníce právě probíhal výlov, za mými zády se už třídilo a po mém boku se v kádích s vodou majestátně pohupovali mateční kapři a amuři. Musím říct, že venku byla vážně zima a při pohledu na ty chlapíky, kteří stáli po kolena ve vodě jen v obyčejných gumových broďácích jsem měl co dělat, abych nezačal drkotat zuby:) Težká práce rybářova:) Také mi tu ale jeden z pořadatelů čištění Nechranic prozradil plány na další čištění, kterého už bych se chtěl zúčastnit i já, a o kterém Vám tu zase napíšu. Minulé čištění mělo docela úspěch a udělal se velký kus práce.

Počasí na focení vážně nebylo:)

"kouřová"

Nějaký ten větší kapřík se taky našel

Skoro jako o Vánocích

Třídiči:)

Jak jsem se učil včelařem:)

2008-10-19T21:38:00.010+02:00

Dnes jsem jel dopoledne za kamarádem Mírou, se kterým občas chodíme na několikrát zmiňované čundry a pochody. Míra je vášnivý včelař a krom toho má chalupu v parádní malé vesničce, kde je v neděli úžasný klid. Protože mi o včelách docela často vypráví a já už také leco pochytil, tak jsme si dnes nasadili klobouky se sítí, rukavice a vydali se k úlům. Míra potřeboval sesbírat přebytečný propolis a zahájit preventivní léčbu proti varroáze. To je asi nejtežší a nejvíce zákeřné onemocnění včel a léčí se vykouřením úlu páskem s Varidolem. Ze včel strach nemám (tedy ve vhodném oblečení) a nejsem ani alergický na jejich bodnutí. Včelařství mi přijde hodně zajímavé a navíc ho považuji za skvělý návrat k tradicím. Pokaždé se mi hrozně líbí, když jsem někde s Mírou a on přežvykuje propolis a vyráví nám o jeho výrobě a o včelách. Dnes mi také osvětlil spoustu zajímavých věcí, prohlédl jsem si úly, nosil jsem za Mírou náčiní a fotil:) V jednom úlu byly včely naší návštěvou docela naštvané a musím říct, že jsem ještě neslyšel takové hučení, jakým nám to dávaly najevo. Ustál jsem i chvilky v roji včel kolem mé hlavy a musím říct, že je to velice zajímavé a poučné. Pokud jste ještě nic takového nikdy na vlastní oči neviděli a nemáte strach či alergii, tak to za to rozhodně stojí.

Tak tuhle činnost jsem si dnes zkusil poprvé a snad ne naposledy

Míra mi ukazuje svoje pracovité včelky

Čištění rámečků (včely je totiž desinfikuji a oblepují právě zmiňovaným propolisem a tak se po čase nečištění může stát, že nejdou rámečky vyndat)

Příprava na léčení

Teď sedíme a povídáme si o včelách, které se shromažďují na česně

Část česna. Velice zajímavé místo. Jedna ze včelek tu plní funkci "strážce". To znamená, že očichává všechny včely, které chtějí vlézt do úlu a v případě, že se tu objeví nějaká cizí, tak jí zabije i za cenu, že by jí musela bodnout a sama by zemřela.

Janička při naší odpolední procházce kláštereckým parkem. Právě se čertí, protože jí fotím:)

Klášterecký park se vždycky na podzim promění v parádní, barevné a veselé místo plné pěkných zákoutí

Mravenčák

2008-10-19T20:40:00.011+02:00

Již několik let se chystám na Mravenčák. Je to přírodní památka na vrcholu stejnojmenného kopce nad Kláštercem. Už několikrát jsem pozoroval z protějšího Černého vrchu nebo Lestkova tu parádní vyhlídkovou rampu. Někdy před začátkem léta jsme se tam pokusili dostat s Janičkou, ale jen jsme bloudili okolo a hledali cestu. Tentokrát jsem to nehodlal vzdát a nakonec jsem to vzal prostě útokem a přímo. To prosím nedělejte. Měl jsem na zádech brašnu s fotoaparáty a chvílemi se opíral o ruce, pot ze mě lil a chvílemi jsem si říkal, proč to dělám, když je to dobrovolné:) Osobně bych Vám tedy radil, pokud jste tam nikdy nebyli a chcete se jít podívat, abyste se vydali po nejdelší straně kopce, přímo od Lestkova. Tudy je stoupání nejmírnější a také se vyhnete desítkám výškových metrů výstupu kopřivami a trním. Výhled z Mravenčáku je úžasný. Jen z něj není výhled na Klášterec, na který jsem se těšil:) Také jsem byl rád, že z vrcholku zmizel opar, který ho ráno zahaloval stejně jako nedalekou Šumnou.

Na Mravenčáku

Šumná

Lestkov

Cedule před vrcholem

Přes den nám svítil i pěkně měsíček

Lestkov na protějším kopci

Klášterec je vidět jen skrze stromy

"Dvě věže":-) Šumná a Klínovec

Pohled do údolí Ohře

Fergunna

2008-10-19T19:43:00.012+02:00

V pátek proběhla na Střelnici konference o minulosti, současnosti a budoucnosti vinařství v česko-saském kulturním prostoru. Soubor přednášek byl velice zajímavý a jsem rád, že jsem se také zašel podívat.

Konference probíhala v hlavním sále Střelnice

PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D. mluví k návštěvníkům

Ing. Arch. Josef Pleskot hovoří o svém projektu vinařského domu Sonberg, což mě zajímalo asi nejvíce

Vizualizace projektu

Technická porada Petra Hlaváčka s IT technikem konference - Martinem Šílem

Petr při přednášce o historii vinařství v severozápadních Čechách

PaedDr. Jiří Kulhánek, který celou konferenci zahájil, pozorně sleduje přednášku

Ing. Arch. Josef Pleskot

Ing. Günter Rühle, který přednášel o vinařství v Sasku při přednášce Mgr. Michaely Balášové o kameninových pohárech z kadaňského hradu

Ing. Jiří Frajt a Ing. Miroslav Jancák při přednášce o současném vinohradnictví na Kadaňsku

Volby

2008-10-19T19:01:00.003+02:00

Tak volby máme za sebou a přestože jsem čekal, že "modré" straně to letos asi moc nevyjde, tak to, že téměř všude zvítězí strana "oranžová", je i pro mě obrovským a nemilým překvapením. Hned po vyhlášení výsledků mi přeběhl mráz po zádech při představě toho jásajícího zpoceného pána, který se ve svém svetříku s arogantním výrazem leskne v záři reflektorů večerních zpravodajství:-( Čekám už jen koalici s komunisty... Chápu, že ODS se tenhle rok moc nepředvedla. Lidem zřejmě vadí poplatky v nemocnicích. Ve většině zahraničních států tomu tak je a považuji to za více než logické. Bez poplatků to prostě nejde a je to i slušný zdroj financí pro samotné nemocnice, které na tom nejsou finančně nejlépe. Každá nemocnice je dnes už spíš firmou, která se musí snažit na vlastní činnost nějak vydělat. Podívejme se třeba jen na nemocnici v Kadani. Ta byla teď vyhlášena nejlépe hospodařící nemocnicí (samozřejmě ne díky poplatkům, ale zřejmě díky dobrému hospodaření). Chtěl bych ale vidět, kolik na tuto nemocnici přispívá město. Hodně této straně asi ublížila série aférek před volbami, kdy se její zástupci vzájemně napadali. V mém městě jsou důvody asi také jasné a já ani nic jiného nečekal. Myslím, že některé kroky tu lidem také vadí a jsem rád, že to vyšlo najevo. Nedivím se tedy, že i tady "modrá" strana neuspěla. No, nechme se překvapit zítřkem... a modleme se před oranžovo červenou koalicí:)

Pár obrázků ze Zooparku

2008-10-13T21:47:00.012+02:00

V neděli odpoledne jsme se byli chvilku projít po Zooparku v Chomutově. Až na neukázněné děti tam bylo pěkně. Nesnáším totiž rodiče, kteří svým dětem dovolí cokoli. Dítko pak prohání pelikána po chodníku, rve mu do zobáku větev jehličnanu a rodiče dělají, že to nevidí do doby, kdy ho napomene rodič cizí. To mi vždycky proudí pára z uší a rudnu vzteky. Fotit se nedá, zvířata jsou vylašená a já si říkám, že moje dítě takové být nesmí!

Pelikán je hrozně krásný pták... líbí se mi to jeho "frajerské" číro:)

Konečně se mi podařilo najít lišku, která se tu pokaždé schovávala v noře

Můj oblíbený daněk

No není krásný?

To je model

Po kom to malé asi bude?:-D

Už jen prut na ryby :-D

Už to focení mají docela nacvičené:)

Chvilku se tu tenhle klučina hádal s jedním kvakošem o větev a pak už byl pořád takhle rozparáděný:)

Nedělní ráno

2008-10-13T21:06:00.005+02:00

V neděli ráno jsem se chtěl projít lesem a pro tuhle příležitost jsem si vybral břehy Prunéřovského potoka. Všude leží listí, vody je tu málo a je tu parádní klid. Trochu mě mrzelo, že jsem tu nenarazil ani na jednoho brhlíka, kterých tu jinak létá spousta. Zpátky jsem to vzal zkratkou kolem větrných elektráren a přes Mikulovice. Chodím si sem sednout k rybníku. V minulém roce jsem tu psal, že mě mrzí, že je vypuštěný. Letos už je v něm sice voda, ale je příšerně zarostlý rákosím:( Tak nevím, co je horší... takový parádní rybník a nikdo se o něj pořádně nestará:(

Na Prunéřovském potoce

Zarostlý rybník v Mikulovicích

Hádejte, komu tyhle stopy u rybníka asi patří... ano, čtyřkolce... tak tudy vede jedna z tras

Na Úhošti

2008-10-13T20:32:00.007+02:00

V sobotu odpoledne jsme s Janičkou vyrazili na Úhošť. Mám moc rád tohle podzimní počasí, kdy se stromy zbarví do oranžova, žluta a červena a v lese to voní po mokrém listí. Vyšli jsme jen k lípě a zde jsme místo vpravo odbočili do leva a vydali se směrem k vysílači. Je tu větší klid a také pěkné skály, odkud se dá pozorovat Kadaň. Janička si odsud donesla klíště, ale jinak to tu mám radši než na té klasické trase. ta je totiž taková dost "umělá", vysekaná...

Pohled na Kadaň

Františkán

Kadaň

Prunéřovská elektrárna

Tušimická elektrárna

Víkend

2008-10-12T20:54:00.004+02:00

O víkendu jsme s Janičkou byli samozřejmě na několika místech, ale články Vám tu o tom napíšu až v pondělí či úterý, protože mě zítra čeká služební cesta a kontrola krajského úřadu a musím se připravit na nástrahy úřednictva:) Dnes jsme ale byli v Zooparku a já si tu získal nového kamaráda. Je jím daněk:) Chvilku jsme po sobě koukali, stál asi 15 metrů od ohrady a díval se naším směrem. Odložil jsem brašnu a nechal si v ruce jen foťák, mluvil na něj a během deseti minut se mi povedlo ho přilákat blíž. Nakonec mi Janička sehnala (zatím co já udržoval oční kontakt:)) zelenou větvičku a tím jsem si ho získal:) Byl nádherný...

Ten je ale krásný...

A tahle holka nás pozorovala nad nádrží s tuleni

Afrika

2008-10-08T13:33:00.004+02:00

Cesta do Afriky se pomalinku blíží. Mě se dnes dostaly do rukou, nebo lépe řečeno do počítače, veškeré mapy, které kdy vydala organizace National Geographic a mezi nimi bylo i několik map s Afrikou. Dlouho jsem si je prohlížel, protože jsou to mapy zhruba od roku 1899. Nakonec jsem si udělal malé výřezy JARu, kam se chystáme my. Ani nevíte, jak moc se těším. Také jsem dnes vyrazil do směnárny Exchange, abych si vyměnil peníze za dolary. Odjakživa jsem tuhle směnárnu bral za jednu z největších a dnes mě překvapili tím, že nemají ani dolar a nevědí, kdy budou nějaké mít. Když se mě pán ptal kolik jich sháním a já řekl, že určitě aspoň tisíc, tak to už se otevřeně smál a kroutil hlavou:( To bych nečekal...

Vinařský rybník

2008-10-06T09:10:00.014+02:00

V neděli dopoledne jsem vstal s východem slunce, nazul vysoké Salomony, popadl foťák a vyrazil jsem na Viínařský rybník. Lopuchy kolem rybníka byly ve stínu krásně namrzlé a občas jsem se musel trochu brodit vodou, abych se dostal rákosím k břehu rybníka. Na vodě se tu pohupovalo 11 hus, čtyři krásné potápky a asi dvacet kachen. Překvapením byla volavka, která seděla nedaleko mě v rákosí a k smrti mě vyděsila, když se rozhodla odletět. Druhým překvapením pak byl kormorán, který tu plaval v houfu s husami. Když už si na mě ptáci zvykli (asi po 45 minutách), tak se na druhém břehu objevilo auto s loďkou, vystoupili dva chlapíci a rozhodli se zavážet krmítka podél rybníka. Nevím, jestli to dělali proto, aby nakrmili prátky, nebo proto, aby je nalákali ke krmítkům a mohli je střílet. Plastových patron z brokovnic tu totiž kolem rybníka leží v obrovském množství. Svým vyplutím vyplašili veškeré ptactvo a to se zvedlo do vzduchu a odletělo... takže jsem se sbalil a odešel... škoda, takové pěkné dopoledne. Cestou zpátky jsem se tedy aspoň zastavil nad meandrem a pokochal se podzimní krajinou.

Kormorán

Volavka se asi deset metrů ode mně zvedla z rákosí, zakroužila nad rybníkem a zamířila k Vilémovu

Potápky

Husy se po příjezdu myslivců "krmičů" zvedly a v uskupení se vydali k Nechranické přehradě

Spouštění loďky na vodu

... a bloudění podél břehů rybníka

Tenhle krasavec mi zpíval celou dobu nad hlavou

A tenhle mi nad ní kroužil

Malá skupinka srnčí se střídavě objevovala za mými zády

Kadaň od meandru

Hrad a klášter

Já nad meandrem

Skanzen

2008-10-06T08:29:00.009+02:00

V neděli odpoledne jsme se rozhodli navštívit skanzen u chomutovského Zooparku, protože jsme tu ještě nebyli a už několikrát jsme pozorovali střechu větrného mlýna při procházce parkem. Samotné objekty skanzenu se mi moc líbily. Mám rád tuhle starou architekturu, roubenky, kapličky atd. Trochu mě ale zklamal prostor, na kterém se skanzen rozkládá. Samotné objekty jsou od sebe docela vzdálené a působí to hodně zvláštně. Snad až se zde v budoucnosti objeví ještě další objekty a vznikne kompaktnější vesnička, tak to nebude tak znát. Velice se mi líbí zdejší větrný mlýn. Nachází se na malém kopečku, který je z jihovýchodní strany pokrytý vinicí (nebo spíš viničkou?). Zoopark má velké plány s výstavbou Ahníkovského zámku. Snad se to novému vedení podaří... tedy pokud se v té době ještě bude vedení parku líbit chomutovské radnici... všichni víme, jak to tam chodí:)

U selského stavení mají sbírku zemědělské techniky... ale ta roubenka je úžasná, takvou chaloupku bych chtěl

Kaplička

Větrný mlýn

... nad vinicí

Pohled od mlýna ke stavení

Janička na houpačce:)

Kritika

2008-10-02T12:30:00.004+02:00

Mám spoustu zajímavých zážitků z vinobraní. Mezi ty nejlepší patří setkání s "novinářkou" Chomutovského deníku. Setkal jsem se s ní poprvé při focení otevírání hory. Je to malý krátký obřad, kterým se otevře vinohrad a do vinice mohou zase lidé, kteří zde němeli rušit víno při dozrávání. Jako tradičně tu proběhl krátký proslov, zaznělo pár lidovek a nakonec byla otevřena hora poražením májky. Paní z Deníku po skončení obřadu stála vedle mě, oči v sloup a kroutila hlavou se slovy "To bylo jako všechno, jo?"... co víc by tu chtěla vidět? Zasmál jsem se a šel fotit jinam. Potkal jsem se s ní pak ještě jednou a to bylo ještě zajímavější. Stál jsem ve sklepě kláštera a čekal na začátek divadelní hry, když se dovnitř přiřítila ona a stoupla si přede mě. byl jsem o hlavu vyšší, tak jsem se nevztekal. Potom začali dovnitř proudit i návštěvníci a mezi nimi malé děti. Ty se postavili před nás. S tím také problém nemám. V tu chvíli ale paní "novinářka" popadla krajní z dětí a všechny je odsunula se slovy "Tady nemůžete stát! Celý den si přede mě někdo stoupá! Já jsem z novin a musím tu udělat nějaké dobré fotky!" Celé to pronesla mírně histerickým tónem a marně hledala těkavým pohledem pochopení u ostatních diváků. Nevěděl jsem, zda se smát či plakat nad tím, jak dnes funguje takový novinář. Po téhle větě vytáhla z kapsy malý kompakt a připravila se na focení "dobrých fotek pro noviny" v prostředí, kde já měl nastavené ISO 800 a doufal jsem, že aspoň nějaká fotka vyjde. To bylo zklamání. Co vede deník k zaměstnávání takových lidí? Všechna ta gesta a koulení očima pak vyznělo do prázdna ve chvíli, kdy se v novém čísle Deníku neobjevil vůbec žádný článek z vinobraní. Že by se nepovedly fotky? Ale možná se prostě celá akce paní "novinářce" nelíbila natolik, že ani nemělo cenu něco napsat. Nedivím se... člověku její nátury je asi těžké se zavděčit. Během dne jsem se setkal ještě s několika lidmi, kteří mi chtěli ukázat "ženskou, která dělá pro noviny a chová se podivně sebevědomě" a nebyl jsem vůbec překvapený, když to byla ta stejná paní, kterou bych na tento post tipoval i já. Velice zajímavá je i kritika pana Loupáčka z Kadaně v tom samém Deníku. Pán chtěl z vinobraní udělat možná folkový festival, pozvat od organizátorů přátele, aby si tu měl s kým povídat a možná také odstranit stánky, protože tu lidé pořád tolik nakupovali. Když pak prohlásil, že by horu otevíral na náměstí, tak už jsem se smíchy neudržel. Pan Loupáček zřejmě ani nepochopil, proč se hora otevírá právě na vinici a tudíž nemohl pochopit ani samotné vinobraní. A nebo je to kamarád paní "novinářky" a jeho článek je náhradou za ten oficiální o vinobraní?